Zatímco občané na většině území naší země od října 1918 slavili, v našem regionu byla nálada zcela opačná. Připomeňte, prosím, jak to na západě Čech vypadalo.

Nejen tisk, ale i zdejší obyvatelé vznik samostatného Československa nevítali s nadšením, ba naopak. Pro příhraniční oblasti s většinovým německým obyvatelstvem se jednalo o zásadní změnu poměrů. Najednou se měly ocitnout ve státě, který ovládal jiný národ, a logickým projevem byl strach z útlaku. Příslušníci německé národnosti si dobře uvědomovali nepochybnou ztrátu svého dominantního postavení, které v rakousko-uherském státě zastávali, a snažili se o řešení vzniklé situace.

Nejen tisk, ale i zdejší obyvatelé vznik samostatného Československa nevítali s nadšením. Bydlelo zde převážně německé obyvatelstvo.Zdroj: Deník / RedakceA jak?

V příhraničních německých oblastech místní zahájili boj o nový stát rakouských Němců, takzvaných „Deutschösterreich“. Mělo se jednat o spojení několika jazykových oblastí s Rakouskem, mezi které patřilo i území severozápadních Čech „Deutschböhmen“, tedy pásu od Aše až po Liberec. Státní orgány nechtěly separatistické snahy německých nacionalistů logicky připustit. Mladá republika musela tedy v prvních měsících svého „života“ zklidnit vnitropolitickou situaci, což se neobešlo bez vojenského zásahu.

Navíc byl nedostatek potravin v celé republice, a docházelo proto k nepokojům, což zdejší nově vznikající československé správě ještě komplikovalo pozici. Obsazení československým vojskem a úřady považovali místní za nezákonné. Všeobecně se také tvrdilo, že ve městě žádní Češi nežijí.

Model Mariánských Lázní je k vidění v mariánskolázeňském muzeu.
FOTOGALERIE: Jak vypadaly lázně před 200 lety?

To vše se ale obešlo bez obětí na životech. Proč se to tedy změnilo až po tak relativně dlouhé době, takřka pět měsíců po vzniku republiky?

Část německého obyvatelstva dávala najevo opakovaně nesouhlas s československou přítomností – Němci uráželi především československé vojáky, které označovali hanlivým výrazem Tschuschen. Tiskem byla odsuzována nejen hospodářská spolupráce s Čechy, ale také například ženy, které byly viděny ve společnosti českých vojáků. Protičeské provokace objevující se v místním tisku vedly i k cenzurním zásahům. Situace se pak vyostřila na začátku března. K prvním náhlým a nepředvídatelným výtržnostem došlo v Chebu, konkrétně 3. března ve večerních hodinách.

Podplukovník Slezáček ve městě vylepoval provolání, ve kterém varoval německé obyvatelstvo před demonstracemi, stávkami a agitací proti kolkování bankovek, ke kterému docházelo v rámci měnové odluky. Po 18. hodině však začali chebští občané, především středoškolští studenti, toto provolání strhávat. Došlo ke střetu s vojenskou policií, která několik mladistvých osob zatkla a chtěla je odvézt do vojenských kasáren.

Pavel Matala z Aše ukazuje, kde by měl být František Karásek pohřbený. Jde o místo v roku hřbitova, kde by nikdo nepředpokládal, že by zde mohly být nějaké ostatky.
Rozluští 80 let starou záhadu?

Otec jednoho z nich, primář místní nemocnice MUDr. Kristof Heitzer, vyvolal při jejich zatýkání shluk obyvatelstva, při kterém „vojenské hlídky byly insultovány, bylo jim hrubě nadáváno, házeno po nich kamením a blátem“ za zpěvu písní Deutschland über alles a Wacht am Rhein. Padlo několik výstřelů, ale demonstrující dav se odmítal rozejít. Výrazně protivládně se během incidentu chovala také městská policie, která postupovala proti československému vojsku a zabránila mu v telefonování z budovy radnice. Teprve po propuštění zadrženého studenta se podařilo situaci uklidnit.

Byl tedy při přestřelce někdo zraněn?

Ano, ještě týž večer Okresní správa politická (OSP) v Chebu oznámila, že byl při incidentech zastřelen jeden student, jedno děvče, které zraněním později podlehlo, a jeden student byli těžce raněni, střelami bylo zasaženo několik soukromých bytů v okolí místa incidentu. Konečná bilance tragického incidentu byla dva mrtví – kandidát učitelství a student III. ročníku učitelského ústavu Josef Christl a školačka a dcera nádražního sluhy Margareta Reinlová, student IV. třídy gymnázia a syn rady zemského soudu Herbert Pattig byl těžce zraněný a bylo také několik lehce zraněných, převážně mladých lidí.

Václav Větrovský.
„Chtěl jsem zpět domů,“ říká pamětník

Byla situace i v nadcházejících dnech vyhrocená, nebo se uklidnila?

Pod dojmem těchto událostí zakázala místní politická správa konání sociálně demokratické protestní schůze, která byla svolána na příští den do prostor tělocvičny. Tu nechali střežit četnictvem a okresní komisař Otto Hanslick dostal striktní příkaz, aby „každému srocování se a odbývání schůze zabránil“, což se také podařilo. I přestože mělo vojsko 4. a 5. března vyhlášenou nejvyšší pohotovost, nikde zasahovat nemuselo.

Nejen tisk, ale i zdejší obyvatelé vznik samostatného Československa nevítali s nadšením. Bydlelo zde převážně německé obyvatelstvo.Zdroj: Deník / RedakceObavy z dalších protestů měli představitelé politické správy také 7. března, kdy se konal pohřeb školačky Margarety Reinlové. Smuteční akce se zúčastnilo téměř osm tisíc osob, které vytvořily dvoukilometrový průvod, směřující od městské nemocnice na místní hřbitov. Klid a pořádek však nebyl během pohřbu nikým narušen. I přesto přišla ze stran československých úřadů ostrá reakce. Okresní hejtmanství vydalo příkaz k odevzdání všech zbraní pod pohrůžkou přísných trestů v případě neuposlechnutí. Tragický kontrapunkt událostí ze začátku března zatížil česko-německé vztahy zásadním podílem. Ukázal však zároveň bezvýchodnost a zhoubnost nacionalismu.

Již od začátku března se očekával konec Druhé republiky, jak ukazuje i článek s názvem Die letzten Tage in der Tschecho-Slovawei (Poslední dny v Česko-Slovensku), který vycházel na pokračování
Okupace? V Sudetech byl klid

Docházelo poté ještě k nějakým rebeliím?

Další nepokoje pak s sebou přinesly armádní odvody podle nového branného zákona roku 1920. V listopadu téhož roku pak proběhly v Chebu známé spory o pomník císaře Josefa II. Ve dvacátých a zvláště ve třicátých letech se pak na Chebsku, stejně jako v ostatních pohraničních oblastech nacionalistické vášně postupně vyhrotily, což předurčilo vývoj událostí následujících let.

Často se setkávám s otázkou, jestli vůbec na území dnešního kraje, případně Chebska někdy žili Češi?

Chebsko bylo ve středověku kolonizováno německým obyvatelstvem a do poválečného odsunu patřilo k oblastem s převahou Němců. O prvních Češích, kteří na toto území přicházeli, lze nalézt zmínky ve druhé polovině 19. století. Jejich sdružení Česká beseda a česká menšina všeobecně nepřežila boj o Badeniho jazyková nařízení. Proto žilo do vzniku ČSR na Chebsku Čechů málo a ti zpravidla užívali německý jazyk.

Jasný pohled na situaci nám ukazuje statistika města Chebu. Roku 1910 zde žilo 133 Čechů, tedy 0,5 % veškerého obyvatelstva. Jen pro srovnání v roce 1921 jich zde pobývalo zhruba o tisíc víc, což souviselo se snahou centrálních úřadů počešťovat německé příhraničí.