V dalším díle nové anketní soutěže ´O nejkrásnějšího domácího mazlíčka´, která se i nadále odehrává na webu Chebského deníku, vyhrál pes jménem Bobeš, který získal 2103 hlasů. Jeho chovatel Jaromír Cihlář z Chebu (na snímku) se rád podělil o zážitky z chovu rodinného mazlíčka.

Prozradíte, kdo vás do soutěže přihlásil?

Bobeše jsem přihlásil já sám.

Uvedete něco bližšího o mazlíčkovi jménem Bobeš?

Bobeše jsme si vybrali z nabídky pana Srstky v pořadu ´Chcete mě´. Připomínal nám našeho předchozího pejska, který nám asi půl roku předtím pošel. Je to kříženec labradora. Jak je starý, přesně nevíme, protože je to nalezenec. V minulosti měl těžký život, protože byl týraný, a proto je k lidem nedůvěřivý. Zpočátku s ním byly velké těžkosti. První den se nám hned v noci ztratil. Přeskočil plot… Ráno jsem šel požádat o pomoc městskou policii, a jaká byla moje radost, když jsem zjistil, že ho v noci našli. Vítězoslavně jsme ho přivedli domů, ale to jsme nevěděli, co nás ještě čeká. Druhý den jsme museli do práce a Bobeš vykoupaný a v novém pelíšku, měl strávit 6 hodin zavřený v bytě. To jsme ještě nevěděli, jaký je to chytrák a pěkný skokan. Hravě skočil na kliku a začal řádit po celém bytě. Výsledek byl takový, že roztrhal záclony na okně, zrušil všechny žaluzie, sházel kytky z oken, rozkousal lišty na dveřích. Zkrátka boží dopuštění…

Novopečený páníček (já) rozhodl, že se nedá nic dělat, pes se už nepřevychová a musí zpátky do útulku. Naložil jsem ho do auta a už se jelo do Hraničné. Tam nás čekala bohužel, nebo bohudík, odpověď, že pokud ho nechceme, musíme ho vrátit zpět do útulku, ze kterého pochází (Bulhary u Brna). Když jsme si představili, že bychom měli absolvovat opět 950 km, tak jsme se rozhodli, že to ještě s Bobešem zkusíme. Lehké to nebylo, asi za 2 dny pokousal ještě našeho dědu, opět přeskočil vrátka a utekl. Mysleli jsme, že už ho neuvidíme, ale příští den seděl na zahradě a dělal, že se nic nestalo.

Ještě asi půl roku trvalo, než si u nás zvykl, ale dnes mu můžeme ve všem věřit, je to bezva kamarád, poslechne na slovo a má rád i děti. Je to velký mazel, takové přerostlé štěňátko a někdy taky velký neandrtálec. Hlavně když baští, tak to lítá všude. Prostě ta výchova trochu chybí, ale s tím už se nic nenadělá.

A v čem vyniká? Je to nejlepší skokan, jakého jsem kdy viděl. Vrátka od plotu, na kterých byl zachycen na fotografii v soutěži, přeskočil na jedno odražení! Je to prostě náš Bobeš III. A nikdy bychom ho nevyměnili. Je to náš v pořadí již čtvrtý pejsek, první byla jezevčice Bára a pak přišel Bobeš I. a Bobeš II. Oba z chebského útulku Hraničná.

Dokážete odhadnout, kolik hlasů poslali vaši nejbližší a kamarádi a kolik ostatní veřejnost?

Z našich známých a přátel nehlasoval asi nikdo, protože nikdo nevěděl, že je do soutěže přihlášený.

Máte nějakou radu pro začínající chovatele psů podobné rasy?

Zvážit, zda opravdu mají na pejska čas, každý pejsek potřebuje velkou péči a hlavně je to tvor společenský - nechce být sám.

Obdrželi jste praktickou cenu (poukázku v hodnotě 500 korun na nákup zboží v chovatelské prodejně). Už jste za ni něco pro Bobeše pořídili?

Ano, samé dobroty, které kupujeme jen občas.

Koho z rodiny má psík nejraději? Jak svou náklonnost projevuje?

Nejradši má paničku, asi proto, že si ji zapamatoval, protože si ho přivezla z útulku, a taky proto, že mu dává denně něco dobrého nažrat. Náklonnost projevuje tím, že se paničce neustále plete pod nohy, běhá za ní jako ´pejsek´ a každé ráno ho panička nachází ve své posteli i přesto, že má Bobeš krásný, teplý a prostorný pelíšek.

Jak finančně náročné je zdravě živit takového většího psa?

Bobeš spořádá měsíčně maso asi za 600 korun, kromě toho dostává vitamíny a občas vymydlí misky našim kočičkám, které jsou dvě a na kterých se žrádlem nešetříme.