Umělá bobová dráha s proslulou Zatáčkou smrti vedla od Krakonoše až k tržnici. Během zimy se tu konalo více závodů, mezi které patřily Závody o pohár města Mariánských Lázní, dále Závody o pohár Chebska a dále tzv. Bobové derby. Zdejší bobová dráha u Krakonoše byla zprvu jedinou umělou v Československu. Začínala vedle kavárny KRAKONOŠ, měla pět vybudovaných zatáček a délku 1600 metrů - končila totiž až u tržnice. Zřídil ji městský stavitel Watzenauer. Rychle získala proslulost i za hranicemi a přijížděla mužstva z Německa, Švýcarska aj. k mezinárodním závodům. Už tehdy byly časy měřeny elektroautomaticky, nadto by1a ještě telefonní kontrola mezi startem a cílem. Mezi nadšenými bobisty byla řada hoteliéru nebo jejich synu - Leo a Josch Wagner, Habermann, Wiffert, Hammerschmidt aj. Proslulé byly závody o putovní pohár města Mariánské Lázně. Ročník 1929 patřil mezí nejvíce obsazené. Konal se 9. února 1929 a další den následovalo svazové mistrovství v jízdě na bobech. Na startu bylo 14 bobu, mezi nimi polovina mariánskolázeňských – „Halali“, "Nordpol", "Mefisto·, "Mond", "U 9", Bob 13", "Indian". Další mužstva byla z Liberce, Jablonce, Kraslic, Karlových Varů a Tiefenbachu.

Mariánskolázeňské boby byly většinou dílem zámečníka Haubnera z Horšovského Týna. Délka sanic byla sjednocena k závodům. Větší délka sanic snižovala rychlost zvláště v prudkých zatáčkách, kdy snižovala rychlost a působila jako brzdy. Vznikaly časové ztráty. To se ukázalo, když švýcarský bob Newlinského, který měl krátké sanice, překonal traťový rekord. Všechny boby měly volant, ale lankové vedení při vysoké rychlosti zadrhávalo bob a odklánělo ho z dráhy.

Opakovaně docházelo k pádům. Z nichž nejhorší bylo neštěstí v roce 1928, kdy řidič Herzog neuřídil bob a ten přeletěl přes zatáčku smrti do lesa. Při tomto neštěstí zahynul brzdař S. Friedl a další čtyři spolujezdci utrpěli těžká zranění. Bobová dráha měla záludnost v tom, že mezi příjezdem a výjezdem ze Zatáčky smrti byl poměrně značný výškový rozdíl a to svádělo bob do ledové díry. Kdo vjel při vysoké rychlosti - často to byla ostře ledová dráha - do zatáčky, dostal při výjezdu velice silný tlak na řízení, který jen těžko mohl zvládnout, což byla zřejmě i příčina uváděného neštěstí.

V roce 1929 na bobu Indian byl řidičem Josch Eckert, dále Pivonka (který jel na nešťastném bobu, který v roce 1928 vyletěl z dráhy), Haubner, Blechscmidt a Glötzl jako brzdař. Bob měl v první jízdě absolutně nejlepší čas 1 ;41,20 min., v druhé jízdě snad vlivem vody v očích bez brýlí (tehdy bylo -200 C) se dostal na falešnou stopu předchozího bobu "Egerland" a neudržel první místo. Byl třetí, ačkoliv mezičas jeho druhé jízdy pod Zatáčkou smrti vykazoval ještě lepší čas než při první jízdě.

Mariánské Lázně jsou ideálním střediskem zimních sportů. Disponují velmi dobrou bobovou drahou, nejlepší v českých zemích, mají několik sáňkařských drah a lyžařský terén pro sjezd i slalom. (Průvodce 1946)

ZDENĚK BUCHTELE (Objevy a zajímavosti.5/2012 S.11)