„Není led, jako led. Zamrzlá koryta vodních toků mají hned několik úskalí,“ připomínal Jan Svejkovský, mluvčí Povodí Ohře. „Jde zejména o činnost proudící vody pod ledem, která lokálně významně zeslabuje ledovou celinu, a také o nebezpečí vzniku takzvané ledochodu, který lze přirovnat k lavině,“ vysvětloval. Bruslař se může během chvilinky ocitnout pod ledovými krami. „Ale i před naprosto nepředvídatelným ledochodem, před kterým není úniku.,“ varoval Svejkovský. „K tomu často dochází i při teplotách kolem minus 10 stupňů Celsia. Zde tedy platí jednoznačné opatření nevstupovat do toků,“ radil.

Ani další ledové plochy, které vznikají na vodních nádržích a rybnících, nejsou bez rizika. „I když je led relativně silný, často dochází k pohybu hladiny a ledová vrstva tak visí ve vzduchu. Prolomení ledu je pak nečekaně rychlé a ohrožení života o to větší,“ popisoval. Podle mluvčího existuje jediná spolehlivá prevence na zamrzlé plochy nevstupovat.

Někteří si ale nedají říct.

„Bruslili jsme jako malí v zimě snad každý den,“ říkal Jaroslav Pospíšil z Chebu. „Hodili jsme tašku do kouta a už jsme byli na rybníce. Nevidím důvod, proč bych se měl začít bát.“

Jiní ale důvěřují pouze zimním stadionům. „Na zamrzlém rybníce jsem všeho všudy bruslila asi jednou, a to mi bohatě stačilo,“ odpověděla Kateřina Abrahámová z Chebu. „Mám hrozný strach, že bych se mohla propadnout a hlavně, že bych zůstala pod ledem. Když už jdu bruslit, tak vždy jen na stadion. Tam podobné nebezpečí nehrozí.“