Mladý student Pavel Jarušek z Chebu se již několik let věnuje dětem v Domě dětí a mládeže Sova v Chebu.


Cvičíte s dětmi capoeiru. Co to vlastně je?
Jde o bezdotykový boj. Věnuji se tomu sedm let. Ke capoeiře mě přivedl můj strýc, ke kterému jsem jezdil na letní prázdniny.

Jak si můžeme představit bezdotykový boj?
Člověk musí cítit radost z pohybu. A také je důležité, aby se capoeirista naučil ovládat svůj vztek.

Jezdíte na nějaké soutěže?Zatím nemám potřebu. Spíš objíždím různé semináře. Ty se konají třeba na Moravě, Slovensku, ale i v Maďarsku. Mistři, kteří výuku vedou, se věnují i teorii.

Proč jste přijal nabídku trénovat děti? Sám tento rok končíte střední školu.
Do Domu dětí a mládeže jsem chodil na různé kroužky. Když mi nabídli, že bych vedl svůj vlastní, nápad se mi líbil . Mám takhle alespoň malou naději, že se budou děti zajímat o capoeiru a ne o alkohol. Chci jim ukázat, že se člověk může bavit i pohybem.

Když vás přijmou na vysokou školu, tak již nebudete pokračovat?Doufám, že bych děti stejně trénoval. Asi bych častěji jezdil domů na víkendy. Rozhodně od cvičení nechci utéct.