Už šestým rokem pečuje o dlouhodobě nemocné ze širokého okolí léčebna Carvac v Chebu. Mnozí lidé se ptají, zda je takové zařízení potřebné. Vždyť ve městě funguje nemocnice.

„Léčebna dlouhodobě nemocných je nezbytnou součástí systému zdravotnictví,“ vysvětluje primář léčebny Jaroslav Janča. „V současné době provozujeme sto dvacet ošetřovatelských a pětadvacet sociálních lůžek. Rozdíl mezi nimi lze laicky shrnout asi tak, že člověk na ošetřovatelském lůžku se není schopen o sebe sám postarat, ale už nepořebuje tak intenzivní péči jako v nemocnici. Pacient na sociálním lůžku se sám nají, umyje, obleče. Ale není se schopen postarat o domácnost, o partnera a případně o další věci, které s běžným životem souvisejí.“

Podle primáře Janči je chebské zařízení jedním z mála, které se stará i o pacienty v dlouhodobém bezvědomí. Jeho hlavním úkolem je ale zajistit doléčení po akutních stavech a zabezpečit očetřovatelskou péči o dlouhodobě nemocné. O tom, jak je praktické mít léčebnu ´co by kamenem dohodil´ už se přesvědčila například Eva z Chebu. „Když začala moje osmašedesátiletá maminka zapomínat, kam si odložila brýle či rozečtenou knihu, mysleli jsme si, že se jedná jen o stařeckou demenci. Jenže problémy začaly narůstat. Babička se nedokázala orientovat v bytě, při cestě z nákupu se ztratila, boty odkládala do mrazáku a všechny koupené potraviny pečlivě vyskládala do skříně s oblečením.

Když se zamkla v koupelně a nedokázala si vzpomenout, kam položila klíč, bylo jasné, že už ji nemůžeme nechat doma samotnou ani chvilku. Potřebovala stálý dohled,“ vzpomíná Eva. „Naštěstí v Chebu funguje léčebna dlouhodobě nemocných, jinak bych se musela vzdát zaměstnání a zůstat doma. Babička je na rodinu silně fixovaná, proto jí vždy každý den chodí někdo navštívit. Nedokážu si představit, jak bychom tuto situaci řešili, pokud by v Chebu léčebna nebyla.“