Už šest let v Chebu funguje léčebna dlouhodobě nemocných Carvac. Bývalé plicní sanatorium na Zlatém vrchu v současnosti obývá téměř půldruhého sta stařečků, o které se jejich rodiny nemohou starat. Taková péče je nad síly zaměstnaného člověka. Nyní však hrozí, že se léčebna bude muset přestěhovat jinam. Kraj totiž hodlá budovu sanatoria nabídnout k prodeji a společnost neví, zda si bude moci dovolit požadovanou cenu zaplatit.

„Pokud bychom museli z Chebu odejít, zkomplikovalo by to příbuzným našich klientů návštěvy. A věřte, že mnozí za svými příbuznými chodí denně,“ řekla Taťjana Krýslová, manažerka společnosti Carvac. Podobný názor má i primář léčebny Jaroslav Janča: „Dovedu pochopit, že se kraj snaží prodejem majetku nemocnice získat maximum peněz, i jeho snahu vrátit tyto prostředky zpět do zdravotnictví kraje. Chtěl bych jen zdůraznit, že naše léčebna je také součást zdravotnictví a byli bychom rádi, pokud by nás kraj takto vnímal a respektoval naše reálné finanční možnosti.“

Jak primář zdůraznil, pokud by společnost zaplatila za léčebnu v Chebu přemrštěnou cenu, nebude se moci do budoucna rozvíjet a zlepšovat péči o své pacienty. „Pamatuji si, jak vypadaly léčebny před deseti lety,“ vzpomíná Janča. Dnes už je péče o lidi dlouhodobě upoutané na lůžko na mnohem vyšší úrovni a za deset let by to mohlo být opět lepší. Musí na to však být peníze,“ upozorňuje primář. „Populace stárne a je, myslím, v zájmu nás všech, aby podobné zařízení v Chebu fungovalo co nejlépe.“

Lidé, kteří v bývalém plicním sanatoriu na Zlatém vrchu našli nový domov, si zdejší pobyt pochvalují. Příkladem je devětasedmdesátiletá Miluše Kočová, která je zde velmi spokojená. Superlativy nešetří ani šestasedmdesátiletý Václav Jakl, který denně do léčebny dochází za manželkou Stefanií.