Důvodem je to, aby nedocházelo k dlouhým čekacím dobám. V Chebu je možné se očkovat v pondělí, ve středu a v pátek. „Největší problém nám bohužel dělají neustálé změny, které se týkají podmínek a pravidel pro očkování. Vzhledem k rozšiřováním skupin nebo změnám doby pro aplikaci třetí dávky se dá velmi těžko naplánovat množství lidí, kteří na očkování přijdou. Vlivem i některých předchozích politických rozhodnutí jsme museli velkokapacitní očkovací centrum přesunout do menších prostor, než tomu bylo na začátku jara minulého roku,“ říká ředitel nemocnice Cheb Martin Krušina.

Neočkovaných zájemců přibývá zatím postupně. „Nejedná se o stovky a tisíce, ale spíše desítky lidí. Většina z nich byla donucena k očkování státním systémem, což sebou přináší i problémy, které si s sebou nosí do očkovacího místa, jako je například nervozita přenášející se na zdravotnický personál. Hlavním důvodem očkování je pro tyto lidi tedy především návštěva restauračních zařízení a podobně. Nejde jim tolik o starost vlastního života a zdraví,“ vysvětluje ředitel.

Dům dětí a mládeže Sova Cheb se těší na nové prostory přírodovědného centra, které roste hned vedle stávající budovy. Veškeré práce jdou podle plánu.
Přírodovědné centrum DDM Sova v Chebu roste před očima, Deník byl na exkurzi

Dodává, že je třeba si uvědomit, že první dávku ve věkové skupině 60+ dostalo okolo sedmdesáti procent obyvatel. "Takže prostor zbývá pouze pro mladší věkové skupiny a samozřejmě také velkou část dětských skupin, protože se zatím očkují děti nad dvanáct let. Nemyslím si, že by první dávky nějak zahltily daný systém, to určitě ne. Problémem jsou samozřejmě třetí dávky. Nejprve to bylo po devíti měsících, poté po šesti, a teď se uvažuje o tom, že se interval třetí dávky zkrátí na pět měsíců,“ pokračuje Krušina.

Dalším problém je průchodnost očkovacím místem. „Na třetí dávky chodí nejčastěji nejstarší ročníky. Samozřejmě s občany, kterým je víc než sedmdesát let musíme mít trpělivost. Doba průchodnosti je potom o něco delší. Evidujeme u nich také větší obavy po aplikaci třetí dávky. I to je další faktor, který trochu snižuje průchodnost. Je potřeba k těmto lidem přistupovat velmi citlivě, a to je úkol zdravotnického personálu i dobrovolníků. Myslím si, že jim ta práce jde skvěle. Celý očkovací tým se snaží, aby veškerý proces byl co nejpohodlnější, a za to jsem rád. Mají to opravdu náročné. Denně přijde až tři sta lidí, a to se bavíme o všech věkových kategoriích. Pokud to bude potřeba, nebudeme se ani bránit rozšiřovat otevírací čas. Často sleduji kalendáře očkovacího centra, ale zatím je kapacita dostačující,“ sděluje ředitel.

Koronavirová pandemie nabírá na síle, restrikce znepříjemňují jak běžný život, tak i kulturní vyžití. Předvánoční čas by mohl být plný veselí, dobrého jídla a příjemných hudebních zážitků, místo toho se akce ruší jedna za druhou.
Pořadatelé na Chebsku hromadně ruší akce, většina kultury půjde online

Podle něho by pro zrychlení průchodu očkovacího centra pomohlo chození na určený čas. „Na urychlení odbavení pomůže především to, že lidé dorazí opravdu na čas, který mají ve své pozvánce. Největší problémy a emoce vzbuzuje právě to, že lidé se v jeden čas nahoufují najednou. Někdy tu čekají i hodinu a půl před svým stanoveným časem a poté tu vznikají tlačenice a pokusy některých našich občanů o předběhnutí, což ostatní samozřejmě nelibě nesou. Dalším problémem je to, že lidé musejí čekat venku. V kostele samozřejmě není tolik místa k sezení. S tím si také zároveň musíme uvědomit, že ani z hygienického a epidemického hlediska není možné skupinu třiceti až padesáti lidí pustit najednou do jedné velké místnosti. To by zkrátka nebylo správně. Venkovní čekání je pro mnohé obtížné, což chápu, tak jsme alespoň před očkovací centrum pořídili stan, pod který se lidé mohou schovat například před deštěm. Ale jak říkám, pokud by všichni přišli na svůj termín, nečekají venku déle, jak dvacet minut. To je doba, která je dle mého názoru snesitelná,“ uvádí s tím, že všichni lidi, co v očkovacím centru pracují, jsou ve své podstatě dobrovolníci, a to především administrátoři. "Jsou to studenti a mnohdy je to jejich první pracovní zkušenost a v tomto případě i velká škola, protože nejsou popravdě moc zvyklí na jednání některých lidí. Setkávají se občas i s nějakou nevolí. I když se jedná o převážně minoritní skupinu, tak i přes to je to pro naše dobrovolníky i zdravotníky velmi náročné. Občas mám obavy, že někteří psychický nápor nevydrží. Přece jsme všichni jen lidé a máme své hranice. A co především, pro lidi tady taky jsme. Nikoho nemůžeme nutit, aby poslouchal urážky, když svou práci dělá s největším vědomím a v plném nasazení. Je to už rok, co se naši pracovníci věnují této nekončící a úmorné práci. Měli bychom tedy k sobě navzájem chovat respekt a úctu, protože daná situace není příjemná pro nikoho z nás,“ uzavírá ředitel.