Jak byste se pár větami představil?

Jmenuji se Jakub Roman a jsem hlavním hrdinou svého života. Je mi 18 let a pocházím z nemocnice v Mariánských Lázních. V ní jsem se také poprvé seznámil s mojí maminkou, která mne naučila chodit a následně provedla životem. A i přesto, že jsem studentem Hotelové školy v Mariánských Lázních, smyslem mého života je hudba nebo jakékoliv jiné druhy umění pokud vynechám svou přítelkyni.

Prozradíte, jak dlouho trvalo hru Notes Alberta Graye napsat?

Celé to bylo strašně hektické. Jako dovolená s partou Němců (smích). Základní myšlenku jsem sice v hlavě nosil několik měsíců, ale hru samotnou jsem napsal během tří probdělých večerů. Vím, co si říkáte, určitě to bude sbírka nesmyslů, nudná jako časopis o hřebících, ale tak to není. Jako bych se během těch tří dnů vypsal, bylo to trochu strašidelné. Spousta dialogů a zápletek ve mně vyrostla dlouho předtím a začala dávat smysl až na papíru.

O čem hra je a jak byste ji charakterizoval?

Hra Notes Alberta Graye má dvě dějové roviny. První je příběh o Albertu Grayovi, starém mládenci a mladém starci. Setkáváme se s ním ve chvíli, kdy je násilím donucen napsat scénář a to prosím za jeden večer. Ve chvíli, kdy se jeho pero dotkne jeho užmoulaného notesu, vzniká nový svět, nová dějová rovina. Tyto dvě roviny se prolínají a ovlivňují se, toho si na této hře cením nejvíce.

Co vám bylo inspirací?

Inspirací? Moje fantazie. Obrazy, na které se dívám, když zavřu oči. Sny. Pocity. Noční můry. To je vlastně třetí dějová rovina této hry víc už jich nebude, slibuji (smích) otázka, jestli je lepší žít ve fantazii, nebo v realitě. Je to taková ta hluboká myšlenka, která je jen naznačena a nese se celou hrou, a konec si divák domyslí sám cestou domů, až bude o hře přemýšlet.

Kde jste vzal umělecké sklony? Vedli vás rodiče k umění či konkrétně k divadlu?

K umění mě vedla maminka skrze hudbu, nejspíš ze mě chtěla mít malého Mozarta, no, paruka mi bohužel neslušela. Myslím si ovšem, že člověk se umělcem nemůže nazvat poté, co navštíví 5 hodin houslí nebo napíše divadelní hru. Je to způsob života, způsob myšlení a s tím se člověk rodí, nedá se to v něm vypěstovat.

Jakou roli ve hře 'Notes Alberta Graye' hrajete? Psal jste si ji takzvaně na tělo?

Všichni lidé jsou herci. Nikdo se na veřejnosti nechová tak jako v soukromí. A má postava, Albert, je takovým zrcadlem mé osobnosti, řádně upravená, sestřihaná a s různými speciálními efekty.

Velmi důležité pro mě je, aby si diváci nemysleli, že Albert je postava hlavní, naopak. I přesto, že jeho jméno figuruje v názvu, snažil jsem se ve hře vyskytovat co možná nejméně. A naopak se snažil, aby si zahráli úplně všichni. Ne, nechci působit skromně, jen nechci, abych působil jako někdo, kdo napsal hru sám o sobě.

Konzultoval jste s někým své postupy a hru celkově?

Od začátku jsem trval na tom, že hru si budou moci herci jakkoliv přizpůsobit k obrazu svému, aby se jim lépe hrálo. Nebo když někoho napadlo něco vtipného, automaticky se to do scénáře připsalo. Výsledek je tak spíše dílem nás všech. Ne, opravdu nechci znít skromně (smích).