Děti nejprve vyplnily kartičky se svými přáními a poté je prostřednictvím balónků poslaly Ježíškovi.

„Nepovím, co jsem si přál,“ řekl Michal. „To přeci může vědět jenom Ježíšek.“ Poté, co všichni do nebe vypustili téměř sto balónků, na ně čekaly soutěže a diskotéka. A pak do té největší zábavy vběhl zlatý hřeb čerti následovaní Mikulášem. Rohatí pomocníci pekla nedali dětem nic zadarmo a ten, kdo zlobil, mohl jen zpytovat své svědomí a modlit se, aby neskončil v pytli. Někteří, vědomi si svých hříchů, se před čerty raději schovali pod stůl. Ani tam ale neměli šanci a pekelníci si je našli všude. Na tvářích některých menších capartů se objevily slzičky, ale ty utřel hodný Mikuláš, který za básničku děti odměnil sladkou odměnou.