Městské symboly – znak, vlajka a pečeť slouží ku prospěchu města jako zřetelná součást sebevědomí, hrdosti a zdravého patriotismu občanů v něm žijících. Tolik stručná řeč naučné literatury. Jak je to s městskými symboly ve Skalné zjišťoval Václav Vrba. Při svém pátrání zjistil zajímavé skutečnosti. Město nemá oficiálně povoleno používat znak a vlajku, alespoň o tom neexistuje listinný důkaz. Proč? Nejprve trochu historie.

Povýšení na město
Skalná, dříve Wildstein, byla na město povýšena císařem Františkem Josefem I na základě jeho rozhodnutí z 5. prosince 1905. Listina udělující městu znak ovšem není. Nezmiňuje se o ní ani Ottův naučný slovník z roku 1908, neexistuje záznam ani ve Státním archivu. Wildstein na město sice povýšen byl, uhradil všechny správní poplatky, ovšem ty byly pro městskou pokladnu natolik zatěžující, že absolvovat totéž ještě i kvůli znaku, bylo nejspíš v tu chvíli radními vyhodnoceno jako zbytečné. Jak povýšení na město, tak udělení znaku byly dva samostatné úřední úkony a o každý se žádalo zvlášť. Protože se předpokládalo, že, jako mnoho jiných, ovšem zřejmě bohatších, měst, požádá Wildstein o oba akty současně, bylo dokonce odloženo i vydání kaligraficky napsaného privilegia s pečetí císaře, jakožto listinného důkazu o povýšení na město. Pro chod městské správy nebyl znak potřebný, nenahraditelná byla hlavně pečeť. Musíme ovšem připustit, že o znaku bylo ve Wildsteině uvažováno alespoň v rovině teoretické. Běžnou praxí totiž bylo, že znak městům navrhoval příslušný odbor vídeňského ministerstva vnitra. Návrh musel ještě projít, někdy i dost zdlouhavě, několika schvalovacími instancemi. To nepochybně vedlo k odložení celé záležitosti, později přišla válka a s ní jiné starosti. Teprve období po válce znovu umožnilo zabývat se ve Wildsteině znakem. Tentokrát ovšem za zcela jiných podmínek. Striktní požadavek řádného konstituování prostřednictvím udělení panovníkem neexistoval a nově vzniklá republika byla ve svých zákonech a koncepcích fungování příslušných úřadů méně rigorózní a benevolentně umožňovala vstup laiků a diletantů do procesu vznikání městských symbolů.

Tvorba znaku

Při tvorbě znaku nacházeli představitelé Wildsteina své vlastní, ale neoficiální postupy. Zřejmě někdy na přelomu 20. a 30. let minulého století byl někým ve Wildsteině vypracován městský znak. Měl podobu děleného štítu, v jehož horní polovině byl realistický pohled na hrad Wildstein (Vildštejn) a v dolní polovině úplný erb Nothaftů z Wildsteina. Právě kvůli realistickému, či lépe řečeno fotografickému, pohledu na hrad se zamýšlený znak stal heraldicky nepřijatelný. Heraldika totiž stylizuje a nezobrazuje konkrétní stavby (ani osoby). Zobrazování znaku mělo v té době charakter chaotičnosti. Některým tvůrcům se líbil pohled na hrad z jihu, jiným ze severu. V obou případech šlo o heraldicky neakceptovatelnou detailně propracovanou kresbu podoby objektu s kouřícími komíny, ale i jeho okolí, terénu, domků a stromů v popředí, lesního porostu v pozadí, s kopcovitým horizontem a podobně. Stejné je to i s erbem Nothaftů v dolní polovině štítu.

Prvním dokladem praktického užití znaku, byť neoficiálního, je pohlednice Gruss aus Wildstein z roku 1931. Shodný znak užíval ve své pečeti purkmistr. To má zásadní význam, protože znak tak byl užit samosprávným orgánem v praxi. Rovněž byl zanesen do městské kroniky a dodnes je možné v kanceláři starosty spatřit na jedné ze stěn rozměrné plátno s namalovaným znakem. Je jisté, že ten, kdo znak navrhoval, neměl ani ponětí o podobě erbu Nothaftů: ve zlatém štítě modré břevno, na štítě přilba s modro – zlatými přikryvadly, v klenotu zlato – modro – zlatě dvakrát dělené býčí rohy a mezi nimi stříbrný sedící ohař s červeným jazykem. Již tehdy existovaly přístupné publikace o bavorských šlechtických rodech s vyobrazením erbu Nothaftů.

Autor ale využil knihy Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze Království českého z roku 1905. V ní je i pečeť Ekharda Nothafta z Wildsteina z roku 1309. V pečetním poli je tříhranný gotický štít a v něm šrafované břevno.

Šrafováním bylo naznačeno, že břevno má jinou barvu než štít. Způsob označování heraldických tinktur (barev) šrafováním se ustálil v 18. století s tím, že kosmé a šikmé šrafování bylo vyhrazeno pro barvu černou a hladká plocha pro jeden z heraldických kovů – stříbro. Na základě těchto jinak korektních údajů byla vyhodnocena černobílá kresba Eckhardovy pečeti. Hladký štít tak byl vnímán jako stříbrný a břevno jako černé.
Už v roce 1933 schválilo městské zastupitelstvo ve Wildsteině návrh, aby městskými barvami byly bílá – černá – bílá.

Archív nezná znak ani vlajku

Ve vztahu k městskému znaku vyplývá, že už v roce 1935 neexistovaly archivní doklady ke znaku města. Dokladuje to tehdejší dopis ředitele archívu, který se k věci vyjádřil takto: „Poněvadž archív ve svých spisech nemá ani popis, ani vyobrazení městského znaku wildsteinského, prosí, aby byl vydán od města buďto ověřený opis privilegie, jímž se mu udílí městský znak anebo, pak – li takového privilegia samo produkovati nemůže, aby předložilo fotografický snímek kresby nebo skulptury, znázorňující městský znak, k němuž nutno připojiti popis barev.“ Na požadavek archívu město reagovalo a odeslalo barevné provedení znaku. Jeho podoba vyvolala v roce 1935 ve Státním archívu podivení a jeho provedení bylo označeno za nezvyklé.
Z archívních materiálů ovšem vyplývá skutečnost, že neexistuje úřední schválení k užívání vlajky. To, co je vydáváno odbornou literaturou za úřední povolení, má datum 2. ledna 1936. To však není povolení, ale pouze vyjádření archívu ministerstva vnitra s návrhem nadřízené instituci, tedy samotnému Ministerstvu vnitra, aby bylo městu Wildsteinu schváleno užívání městských barev.

Dále jen Skalná

Doba po roce 1945 přinesla změnu názvu obce. Po 1. sv. válce byl také v používání český ekvivalent Vildštejn, po 2. sv. válce už pouze Vildštejn. Od roku 1950 se Vildštejn definitivně a oficiálně jmenuje Skalná. V době, kdy ještě nebylo nařízeno užívat na razítcích MNV jednotně státního znaku, užíval Místní národní výbor ve Skalné razítko s erbem Nothaftů z dolní poloviny městského znaku. Skalná ovšem byla zařazena mezi neměstské obce. Teprve v roce 1964 byl zřízením Městského národního výboru de facto obnoven statut města.

Město Skalná usiluje o nápravu

V roce 1985 vyšly dvě publikace týkající se komunální heraldiky. Obě mají ke znaku Skalné podstatná sdělení. Autor jedné z nich, PhDr. Jan Pelant, uvádí zjištění, že o udělení znaku města neznáme žádné doklady a ten byl tedy nejpozději od počátku 30. let 20. století užíván bez úředního povolení. Problém nevyřešila ani obecně závazná vyhláška č. 1/2000 O používání městských symbolů z 30. října 2000. Uvedená vyhláška pouze supluje či nahrazuje neexistenci sdělení nebo jiné formy konstituování znaku v uvedené podobě současnými státními institucemi. Těmi v roce 2000 byl a stále je podvýbor pro heraldiku a vexikologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jako orgán schvalovací a předseda PSPČR jako udělovatel.

V současné době se město Skalná více než rok a půl snažilo, aby bylo dosaženo oficiálního udělení městského znaku, a to takového, který bude respektovat stávající podobu znaku.

Ten již vešel do podvědomí obyvatel a díky dlouhému trvání, více než 70 let, vykazuje znaky vydržení.
Vzhledem k historii města, k občanům minulým, současným i budoucím je potřeba mít znak a ostatní atributy řádně konstituované (schválené).

Znak a vlajka konečně je

Vážený pane starosto, vážené členky a vážení členové zastupitelstva, vážené občanky, vážení občané. Na základě vašeho návrhu, po projednání ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, podvýboru pro heraldiku a vexikologii tohoto výboru Poslanecké sněmovny jsem se rozhodl udělit vašemu městu znak: V modro – červeně děleném štítě, nahoře ze skály přirozené barvy vyrůstá hradní palác s deseti (5, 5) okny, s věží vpravo s jedním oknem, z pravého okraje štítu vyniká k věži most s jedním prázdným obloukem, vše stříbrné, okna černá, střechy valbové a červené. Dole zlatý štít s modrým břevnem, korunovanou turnajskou přilbou a modro – zlatými přikrývadly.
Vlajka: list tvoří tři vodorovné pruhy, žlutý, modrý a žlutý. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Pod tímto textem je podepsán předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miloslav Vlček. Datován je 13. listopadu 2008.