Jednomu místu v lese poblíž Valů se říkalo Čertova díra. Podle pověsti zde kdysi bydlel muž, který do těchto pustin utekl proto, že před lety upsal svou duši ďáblu.

Léta utíkala a čertu se nepodařilo muže nalézt. Až jednoho dne vstoupil do poustevníkova obydlí zeleně oděný pán. Poustevník v něm podle vykukujícího koňského kopyta poznal čerta, čert však nepoznal muže, který mu před lety upsal svou duši. To ale poustevník nevěděl a před čertem utekl do lesa. Čert se rozzlobil a rozběhl se za uprchlíkem. Dostihl ho prý v místech, kde se říkalo Čertova díra. Lidé se poté raději těmto místům z dálky vyhýbali.
Kdysi dávno před vznikem obce se prý na jejím budoucím místě vybíralo clo, protože se tudy vcházelo na území českého panovníka.

Pamětníci si jistě vybavují podobu selského dvora Zaječák. Historické prameny se zmiňují o jeho existenci v roce 1402, ale pravděpodobně stál už ve 13. století.

Přežil husitské války, třicetiletou válku a mnoho jiných pohrom, ale nepřežil péči komunistického režimu.
Ještě po válce bylo možné ve Valech spatřit mnoho vesnických hrázděných domů. Zcela původní je roubená chalupa číslo popisné 9 se starou pavláčkou na boku a s náročně řešeným, bohatě zdobeným hrázděným štítem.

Je to stavba chráněná státním památkovým úřadem.