Růst cen a neměnící se příjmy se dotýkají především rodin s dětmi a seniorů.

„Mám důchod šest a půl tisíce,“ postěžovala si jedna z chebských seniorek. „Když zaplatím nájem a složenky, zbude mi na živobytí něco přes dva tisíce korun. S tím se těžko žije, když se neustále všechno zdražuje,“ povzdechla si. „Léky, které musím brát, mě vyjdou měsíčně na pět set korun. Takže ve výsledku musím vyžít opravdu s minimem. Copak je tohle důstojný život?“ téměř se rozplakala.

Že počítá s každou korunou, potvrdila i Jana Holoubková z Chebu. „Dřív jsem nakupovala tak na dva týdny dopředu, jenže jsem stejně musela dokupovat další potraviny. Teď chodím do obchodu průběžně a beru jen to, co skutečně potřebujeme a navíc si daleko více než v minulosti všímám cen,“ řekla. „Dřív byly například děti zvyklé, že byly doma k pití limonády, dnes si dělají vodu se šťávou. Třeba prací prášky kupuji pokud možno v ekonomickém balení. Prostě šetříme, kde se dá,“ vypočetla.

„Stejně jako mnoho dalších, i já sleduji letáky supermarketů v Chebu a hledám, co je kde levnější,“ uvedla. „K tomu ještě nově zavedené poplatky ve zdravotnictví. Ty nám také dokážou zahýbat rodinnou pokladnou. Hned na začátku roku nám omarodily obě děti. Jen za návštěvu v ordinaci a za léky jsme platili skoro osm set korun,“ uzavřela.

„My nakupujeme pořád stejně,“ řekl Cheban Jan Dvořák. „Děláme týdenní nákupy a vyjdou nás přibližně o dvě až tři stovky více, než dřív. Ale co můžeme dělat? Zbytečnosti do nákupního koše neházíme, jen základní potraviny. Jsme s manželkou sami, děti už se odstěhovaly,“ uvedl. „Jinde v republice si s podobnými počty možná hlavu nelámou, ale pokud vím, jsou v Karlovarském kraji nejnižší platy. Vždyť málokdo z nás dosáhne i na průměrnou mzdu. A na podnikání každý nemá povahu,“ dodal.