Cheb ocenil tři osobnosti, na setkání si musí počkat

Patří mezi ně v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb Vlasta Krejčová, v oblasti charitativní činnosti a občanské angažovanosti Petr Hruška a v oblasti přeshraniční spolupráce a rozvoji česko-německých vztahů Günther Juba.

„Je mi ctí, že už počtvrté mohu ocenit osobnosti spjaté s naším městem. Jsou jimi lidé, kterým není zatěžko dobré věci věnovat svůj čas a um, a mají zájem rozvíjet a prohlubovat vztahy mezi námi všemi. Tuto bohulibou činnost dělají navíc dlouhodobě a nezištně. Všem třem oceněným gratuluji, přeji především pevné zdraví a hodně elánu do další činnosti,“ říká starosta Chebu.

„Letošní pandemická situace opět nedovoluje pořádání této akce, a proto se uskuteční setkání oceněných osobností v době k tomu příhodné," dodává mluvčí Chebu Simona Liptáková.

Vlasta Krejčová

Vystudovala zdravotnickou školu, kterou v roce 1968 ukončila maturitou. Jako dětská sestra nastoupila do Kojeneckého ústavu v Aši, kde působila čtyři roky. V roce 1972 jí osud zavedl zpátky do Chebu. V nově postavené chebské nemocnici zakotvila pod křídly primáře Šťovíčka na oddělení neurologie. Tam měla možnost pracovat i s pacienty, kteří se svými zdravotními problémy spadali pod oddělení ARO. V roce 1975 se jí a manželovi Jiřímu narodil syn. Rodičovskou dovolenou však čerpala pouhý půl rok. Návrat do práce jí umožnila rodina. Po několika letech a velkých úvahách Vlasta Krejčová přijala místo staniční sestry na nově vybudovaném oddělení chemoterapie. Tam čtyři roky pomáhala pacientům lehčeji snášet jejich těžký úděl.

Cheb bude zelenější, chystá se další výsadba stromů

„Každá ztráta lidského života mě osobně zasáhla. Měla jsem rodinu, manžela a syna, a ti mi dávali sílu potřebnou do dalšího následujícího dne,“ uvádí. Práce vrchní sestry na dalším oddělení dermatovenerologie vyžadovala i doplnění vzdělání a specializace. Druhou maturitu, dvě atestace a management řízení vystudovala při práci a výchově dítěte. Práce nejen s lidským zdravím, ale především s lidskou duší, ji nasměrovala ke studiu psychologie.

Tyto poznatky a nabyté zkušenosti využívá v poskytování pomoci a poradenství ostatním lidem dodnes. Díky své odbornosti a zkušenostem se stala na 17 let náměstkyní ředitele pro ošetřovatelskou péči. Personální situace v chebské nemocnici se postupem let stávala složitější. Odchod zdravotnického personálu, nedostatek sester a lékařů dopadal na celkovou úroveň nemocnice. Tlak na stávající management byl a je stále silnější. V těchto těžkých chvílích bylo třeba spojit kolektiv, dodat lidem sílu a energii pokračovat v práci dál. „Tady jsem musela zabrat, vždy mi šlo o dobro pacientů a každý odchod sestry do zahraničí byl a je velkou ztrátou,“ popisuje. Mnoha lidem byla v jejich posledních chvílích oporou. Stala se pro celou nemocnici zdravotně-sociální pracovnicí.

Spolupracovala s oddělením sociálně právní ochrany dětí, s mobilním hospicem, kde velmi ráda vzpomíná na jeho zakladatele MUDr. Jána Cabadaje. Tuto práci vykonávala i po odchodu do důchodu. Náročné povolání s sebou přineslo i zdravotní komplikace. Podstoupila několik operačních zákroků obou kolen a v roce 2018 následovala také operace páteře. Bohužel výsledek byl pro katastrofální – stlačená mícha a naděje na uzdravení mizivá. „Zhroutil se mi svět. Těžké měsíce léčby a rehabilitací mi pomáhala překonat moje rodina a také moji milí kolegové z práce. Vždyť ti všichni jsou mojí celoživotní rodinou. A to mi dává sílu,“ svěřuje se.

V den 70. narozenin jí personál chebské nemocnice připravil velké překvapení. Na velkolepou oslavu přišli téměř všichni. „Na tyto chvíle nikdy v životě nezapomenu. Před očima se mi promítl celý život, který jsem společně s těmito lidmi prožila. Jim a mé rodině patří mé poděkování. Pokud mi budou síly stačit, chci prožít každý den, jako by byl ten poslední. S láskou v srdci,“ dodává.

Petr Hruška

Je od roku 2011 farář Římskokatolické farnosti Cheb. Původem z Plzně, jako kněz působil v Klatovech a v Chodově u Karlových Varů. Postgraduálně studoval v Irsku, doktorát z pastorační teologie obhájil v roce 2009 na Univerzitě Karlově. V Chebu působí od roku 2004, nejprve jako člen společné duchovní správy, od roku 2011 jako farář, od roku 2020 také jako vikář chebského vikariátu.

Kamarádky z Trhanova pomáhají gorilám, sbírají staré mobily

Od roku 2006 vedl chebskou farní charitu a spolu s Evou Kolafovou, její pozdější ředitelkou. Založili dobrovolnické centrum. Zaměření chebské farnosti, do značné míry inspirované tehdejším chebským farářem Petrem Bauchnerem, ho přivedlo ke spolupráci s MUDr. Jánem Cabadajem a Alenou Votavovou, pod jejichž vedením v roce 2014 začal na Chebsku nabízet služby mobilní Hospic Sv. Jiří. V něm Petr Hruška působil jako jeden ze čtyř spoluzakladatelů, fundraiser, duchovní a předseda správní rady, které je dodnes členem. Na jaře tohoto roku se jako pomocný nemocniční kaplan pod vedením svého kolegy, pravoslavného duchovního Metoděje Víta Kouta, zapojil do pomoci s covidovými pacienty v chebské nemocnici. Spolupráce mezi jednotlivými církvemi mu leží na srdci i v jiných oblastech, proto je vděčný, že právě v Chebu jsou po dlouhá léta mezi představiteli různých církví rozvíjeny velmi dobré vztahy.

Dalším přesahem služby chebského faráře do širší chebské komunity jsou jeho snahy o propojení sportovních a kulturních aktivit s finanční podporou charitativních aktivit. Příkladem může být spolupráce s Běžeckou školou Miloše Škorpila. Společně s farní charitou v roce 2010 zrealizovali první ročník benefičního Poutního maratonu v době, kdy se zdálo, že vydělávat peníze na charitu během je hodně odvážná myšlenka. Před lety se chebský farář také zapojil do přípravy prvního 20hodinového běhu ve Františkových Lázních, který časem vyrostl do Františkolázeňské 24hodinovky.

Ta za dobu své již dvanáctileté historie podpořila svým výtěžkem nejen některé charitativní organizace, ale i konkrétní jednotlivé potřeby na Chebsku. Svým načasováním k 17. listopadu, jako připomínka, že svoboda není samozřejmost, má tato akce také přesah do oblasti širší společenské zodpovědnosti. A to je další téma, které chebskému faráři leží na srdci. Proto také i svůj farní kostel, chrám sv. Mikuláše a Alžběty, se chebská farnost pod jeho vedením snaží již po léta rozvíjet jako všem otevřený a pohostinný „prostor pro přiblížení“.

Sám je pak znám tím, že se někdy otevřeně kriticky vyjadřuje k aktuálním společenským událostem či trendům, ať už v oblasti ochrany demokracie, sociální spravedlnosti, nebo životního prostředí. Ve farnosti např. založil skupinku Žít Laudato si Cheb a spolu s dalšími farníky je členem spolku Chebsko za klima, který se pod vedením Zdeňky Brožové snaží být aktivní v problematice změn klimatu. V reakci na migrační krizi před lety inicioval aktivitu Ninive Cheb. V odpovědi na případy sexuálního zneužívání v církvi pak založil facebookovou stránku Zneužívání v církvi a v kryptě mikulášského chrámu inicioval vznik tzv. „třinácté komnaty“ připomínající tyto temné stránky života církve.

Günther Juba

Narodil se 18. května 1943 v Pančevu nedaleko Bělehradu. Jeho předci, tzv. Dunajští Švábové, přišli do srbského Banátu na pozvání Marie Terezie a získali v něm vysokou reputaci. Když nacistická megalomanie dospěla ke druhé světové válce, mírové soužití národů už nebylo dále možné.

Městské policie v kraji by si mohly při větších akcích vypomáhat

Na podzim roku 1944 musela jeho matka s dětmi uprchnout zpět do Německa. Dva roky poté, když byl jeho otec propuštěn ze zajetí a našel ve Waldsassenu práci, se tam rodina Jubových usadila. Po ukončení školy a studia pracoval Günther Juba jako učitel na základních a speciálních školách.

Svou profesní dráhu končil jako ředitel školy ve Waldsassenu. Rok 1968, kdy bylo násilně potlačeno „Pražské jaro“, zformoval jeho politické myšlení navždy. Soucit a obdiv k lidem v ČSSR vzbudil jeho zájem o dosud neznámé sousedy. Pád „železné opony“ pak viděl nejen jako osvobození, ale také jako velkou příležitost pro Cheb a Waldsassen.

Od roku 1990 se tato dvě města posunula z „okraje světa“ do středu Evropy. Z prvních setkání s občany Chebu brzy vznikla přátelství a společná touha po dobrých sousedských vztazích. Již od roku 1995 měla jeho škola velmi přátelské partnerství se zvláštní školou ve Františkových Lázních. Když se politické klima v té době začalo zhoršovat, založil německočeský kulatý stůl „Ahoj sousedé! – Hallo Nachbar!“ Prostřednictvím osobních setkání se tak odbourávaly vzájemné předsudky. Vzhledem k tomu, že „noví“ sousedé byli pro mnoho Němců, a stále i po mnoha letech, jsou velkou neznámou, začal Günther Juba pravidelně informovat čtenáře novin „Der neue Tag“ o Chebu, seznamoval je s památkami města a prezentoval jim významné historické události.

Kromě toho od roku 2014 píše články pro německé webové stránky Turistického informačního centra v Chebu. Výběr z těchto textů vydalo město Cheb v roce 2020 ve dvojjazyčné publikaci Cheb - Waldsassen. Dalšími příklady činnosti Günthera Juby, kterému byl mimo jiné udělen titul přeshraničního „stavitele mostů“ jsou například: uspořádání benefičního koncertu pro rekonstrukci věží v roce 2006, spolupráce na přípravě výstavy "950 tváří a osudů z Chebu" v roce 2011, kdy se mu podařilo motivovat bývalé německé občany Chebu k sepsání svých vzpomínek.

Je významně zaangažován v projektu historických krovů, jeho prostřednictvím byla navázána spolupráce s německým cechem tesařů, zejména s panem Josefem Hauerem, který v roce 2020 daroval městu 24 modelů historických objektů a krovů. Günther Juba dlouhá léta výraznou měrou přispívá k rozvoji česko-německých vztahů.