Na první pohled nemusí být nic znát, na první pohled se nemusí ničím lišit od svých vrstevníků. Mnozí rodiče ani učitelé netuší, že za projevy, které často vypadají jako drzost, sobeckost nebo nevychovanost, může být handicap – Aspergerův syndrom. Autistické děti selhávají v sociálním kontaktu, jsou nepoučitelné z konkrétní situace, neumí korigovat své chování a chybu neustále opakují. Autistických dětí jsou hrubým odhadem v bývalém okrese Cheb na čtyři desítky.

Autismus není něco, co osoba má, není to žádná ulita, ve které je osobnost uvězněna. Ve skořápce není schované normální dítě. Autismus je způsob bytí.

Jim Sinclair

Být rodičem takového zdravotně postiženého človíčka přináší nemalé problémy. Rodiče často bývají obviňováni, že si neumí potomka vychovat, soužití přináší psychické vyčerpání. Romanticky zpracovaný film Rain Mann, který jistě zná většina čtenářů, nevypovídá zcela přesně o životě s autistou.

Právě proto, že na první pohled není onemocnění znatelné, bývá přístup nejrůznějších orgánů nedůvěřivý.
„Před lety zjistila moje kamarádka, že její chlapeček je jiný,“ zavzpomínala Sonia Sudimacová, zakladatelka sdružení Autistik Karlovarský kraj. „Protože byla rozvedená, všichni to přičítali disharmonickému prostředí a tvrdili, že ten vliv na chlapce je její. Takže se potýkala s obrovskou nejistotou, protože nevěděla, co s tím malým je, jen cítila, že je jiný,“ řekla Sonia. „Hrozně dlouho trvalo, než jsme zjistily, jestli ta jeho jinakost neznamená nějakou poruchu. Teprvé poté jsme se setkaly s termínem autismus. Nastalo hledání, co to je, co to znamená a co to obnáší. Absolvovala neskutečné peripetie a podléhala depresím, pocitům viny. Po potvrzení diagnózy vyvstává otázka, co dál, jakým způsobem s dítětem pracovat. Nejdřív jsem si myslela, že je jediná, a začala jsem se ptát, jak jsou na tom ostatní maminky. Byla jsem v Mariánských Lázních, v Aši, po celém okrese. Takto jsem zjistila, že všechny příběhy jsou skoro stejné, že rodiče mají ty problémy víceméně stejné.“

Proto Sonia navrhla maminkám, aby se začaly společně setkávat a předávat si vzájemné dobré i špatné zkušenosti z jednání s pediatry, sociální sférou a dalšími úřady. Sdružení oficiálně vzniklo v březnu 2008. Oslovilo logopedii, psychologii a další instituce, vytvořilo prostor pro dialog a zároveň je jeho cílem osvěta mezi veřejností. Rodičům ve sdružení tak vznikla možnost zjistit, kam a na koho se obrátit, když to potřebují.

„Nehrajeme si na odborníky, hledáme cestu ke komunikaci mezi rodiči a institucemi,“ podotkla Sonia. „Rádi bychom do budoucna uspořádali i besedy a semináře.“

Na poliklinice Astra a na logopedii v Chebu budou trvale umístěné výstavky s pracemi postižených dětí a základní informace o autismu a Aspergerově syndromu, v chebské knihovně jsou k dispozici letáčky o autismu.

Pořád existuje hodně předsudků, veřejnost přesně neví, jaké jsou projevy nemoci.
„Můj syn byl jiný než ostatní děti,“ zavzpomínala maminka autistického chlapce Honzíka. „Už od školky jsem poslouchala řeči, že je nevychovaný a že se mu nevěnuji, navíc Honzík špatně mluvil, což byl největší problém. Patlal a nebylo mu rozumět,“ řekla.
„Nepomohla ani logopedie, tam mi napsali, že je prakticky v pořádku, ale přesto mi poradili, abych se obrátila na speciální pedagogické centrum v Mariánských Lázních, kde mi pracovnice doporučila, abych jela se synem do Prahy na vyšetření, a teprve v Praze jsme zjistili, že je autista. Bála jsem se ho dát i do školy, protože děti dokáží být neuvěřitelně kruté. Když jsem zjistila, že je v Chebu na 4. ZŠ speciální třída, navštívila jsem ji a byla jsem naprosto nadšená přístupem učitelky. Můžu ale říct, že po psychické stránce jako rodič neuvěřitelně trpíte. Nevíte, co tomu dítěti je, vidíte, že prospívá, není hloupý, ale je jiný. Jakmile jsem měla diagnózu v ruce, všechno se změnilo, přístup celého okolí,“ poznamenala maminka.

„Teď chodí syn do třetí třídy, kde je normální výuka, ale škola mi vyšla hrozně vstříc, má speciální pedagožku, dětí ve třídě je málo a doprovází ho asistentka. Všechno je o komunikaci,“ vyjádřila žena svůj postřeh. „Je to i velké psychické vypětí. Někdy mi položí otázku jako patnáctiletý, jindy jako předškoláček a mívá třeba i období, kdy se mu vůbec nechce pracovat, takže v takovou chvíli není ani schopen vypočítat, kolik je dva krát jedna. Nebo když mi chce něco důležitého říct, podívá se mi hodně zblízka, tak na dva centimetry, do očí nebo zakřičí do ucha. Hodně dlouho také všem tykal, což někteří lidé nesli špatně. Má třeba snížený práh bolesti, neodhadne nebezpečí, pořád leze po výškách a po stromech a neumí si uvědomit, že by se mu mohlo něco stát. Prostě 24 hodin denně musím mít oči všude, aby se mu něco nestalo nebo něco neprovedl. Na jednu stranu je to dítě velmi chytré a na druhou stranu vás takové věci zarazí, je to hodně proměnlivé,“ povyprávěla své zážitky s autistou. „Členství ve sdružení je pro matku něco jako pohlazení po duši, sejdeme se, popovídáme si, máme kontakty na ostatní a nejsem v tom sama. Najednou cítím, že jsem silnější, a to dítě reaguje na to, jak se rodič cítí, když jsem nervózní, on to vycítí a začne zlobit, ale když jsem v pohodě, tak je zlaťoučký. Ale udělejte to tak, abyste byla pořád v pohodě. Ovšem oproti tomu, co jsem si zažila ve školce, je to obrat o 180 stupňů,“ uzavřela.

Autista je vlastně osamocený člověk bez představivosti.
„Říká se, že autismus je sociální slepota,“ vysvětlila Sonia. „Oni nečtou emoce, když pláčete, tak je to voda v očích, mají rádi rituály, bojí se každé změny, trpí hrozně silnou úzkostí, proto vyžadují rituály, a pokud je tomu jinak, projevují se navenek agresivitou, což je důsledek té ohromné úzkosti, může hrozit i sebepoškozování.“

„Aspergovci bývají naopak velmi nadané děti, i když někdy je s tím skloubená i mentální retardace. To, že neumí přečíst náš svět, neznamená, že je budeme izolovat. Jde především o to, abychom k sobě měli blíž, aby z přístupu byla cítit člověčina, a musíme si uvědomit, že úsměv je zadarmo,“ zakončila Sonia.

K úplnému vyléčení autismu v 98 procentech případů nedochází. Speciální výchova ale mírní problematické chování a zvyšuje IQ, adaptabilitu a samostatnost. Pokud osoby trpící autismem nemají speciální přístup založený mimo jiné na hluboké znalosti problematiky, ocitají se na psychiatrických odděleních s vysokými dávkami psychofarmak či jsou vylučovány ze škol, do kterých však úrovní svého intelektu patří.

Příčiny poruchy zatím odborníci neznají

Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Vzniká na neurologickém podkladě a jejím důsledkem je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je kvůli tomuto handicapu narušen hlavně o oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Příčinu autismu se zatím nepodařilo odhalit.
Čeho si mohou všimnout rodiče už v raném věku dítěte?
nereaguje na své jméno
neříká, co chce
má opožděný vývoj jazyka
nereaguje na pokyny
někdy působí dojmem, že je neslyšící
zdá se, že slyší, ale nikoli ostatní osoby
neukazuje a nemává na rozloučenou
chybí sociální úsměv
raději si hraje o samotě
dává přednost sebeobsluze
je velmi samostatné
některé věci dělá velmi brzy
navazuje špatný oční kontakt
působí dojmem, že žije ve vlastním světě
nezajímá se o ostatní děti
jiné lidi dokáže ignorovat
trpí záchvaty vzteku
je hyperaktivní a negativní
řadí věci do řad
neobvykle se fixuje na určité hračky
Tyto příznaky jsou jen zlomek, pokud se rodiče zajímají o téma autismus, najdou informace na webových stránkách www.autistik.xf.cz