Besedy školáků s hasiči, myslivci i zástupci ostatních řemesel a zájmových seskupení se vždy na konci školního roku množí. Tyto akce jsou mezi dětmi hodně oblíbené. Nejen o významu právě takových výchovných programů Deník hovořil s pedagožku Vladimírou Nezbedovou ze Speciální školy v Chebu.

Prozradíte něco o svých svěřencích?
Tak já učím děti s diagnózou autismus i s mentální retardací. Naši školu navštěvují rovněž školáci s kombinovaným i tělesným postižením.

Jaká akce na závěr školního roku se dětem z vaší třídy nejvíce líbila?
Byl to určitě veselý Den dětí, který jsme pořádali společně s Domem dětí a mládeže Sova v Chebu. I ti nejvíce handicapovaní se skvěle popasovali s nejrůznějším soutěžemi i úkoly. Také se nám vydařila beseda s místními lesníky.

Zejména ve speciální škole je určitě důležité klást důraz na ukázky a praktické setkávání s nejrůznějšími oblastmi života…
To rozhodně! Připravujeme takzvané projekty na určitá témata. Jejich součástí jsou pak nejrůznější setkání s představiteli mnohých oborů. To se dětem moc zamlouvá. Právě chystáme projekt Jak se těším na prázdniny. Budeme hovořit o tom, kde už školáci všude byli a kam se připravují vydat v létě.
Pokud mám tu šanci, ráda bych poděkovala hasičům a i pracovníkům chebského domu dětí a mládeže Sova. Ti nám s nejrůznějšími zajímavými rozpravami hodně pomáhají