Mariánskolázeňský hřbitov každoročně trápili na dušičky zloději a výtržníci. „Myslím, že také díky četnosti hlídek se taková situace neopakovala,“ sdělil velitel městských policistů v Mariánských Lázních Jiří Smolík. „Uznávám, že mě překvapilo, že jsme takové problémy letos neměli,“ dodal. „Nechápu, jak si někdo může vybrat ke svému řádění hřbitov,“ zlobila se Anna Dvořáková z Chebu. „Jsem ale moc ráda, že se hřbitovu policisté a stážníci věnovali. Podle mého názoru jim můžeme vděčit za to, že se také zesnulí konečně dočkali klidu,“ dodala.

A jak vlastně dušičky vznikly?

Již od desátého století lidé věnují 2. listopad zesnulým. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, Památka všech věrných zemřelých či lidově dušičky, je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé. V Česku bývá dodnes zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici.
Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 opat Odilo († 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Ve 13. století se tento zvyk rozšířil po celé západní církvi. Anglikánská církev slavení této památky zrušila, avšak někde byla památka obnovena v rámci anglokatolického hnutí.