Pro jedny jsou umělci, pro druhé vandalové – tak se na tvůrce graffiti dívají lidé v České republice. Také obyvatelé Chebska jsou rozděleni na dva tábory.

„Graffiti je nemoc velkých měst, Cheb bohužel nevyjímaje,“ uvedla mluvčí chebského městského úřadu Martina Kuželová. „Myšlenka obnovit ´chebský nepsaný zákon´ z 90. let - tedy toleranci těchto maleb a nastříkaných obrazců na zdi v chebské Křižovnické ulici se mně osobně velmi líbí,“ řekla. „Pokusíme se vnést na poradu vedení města tento podnět a veřejnosti pak v případě ´zelené pro legální graffiti´ dáme určitě vědět. Možná by časem podobně tolerovaných ploch - abychom jen nehrozili případným hříšníkům za poškozování cizího majetku - mohlo také v našem městě přibývat,“ dodala.

A co na to říkají ti, kterých se to týká? „Je to úžasný nápad,“ sdělil člověk, který se o graffiti zajímá, ale nepřál si být jmenován. „Sám bych to přivítal. Ačkoliv to praví writeři moc neuznávají, mám raději legální zdi.“ Vysvětlil, že je rozdíl, zda jde člověku víc o umění nebo o adrenalin. Toho, komu jde o adrenalin, legální zdi neuspokojí. „Ale nemyslím, že by to bylo v Chebu hrozné. Rozhodně ale neuznávám tagy, které výrostci čmárají na domy s novou fasádou. Kazí tak zbytečně jméno celému graffiti. Není pak divu, že si lidé myslí, že jsou všichni se sprejem v ruce vandalové.“

Zastánci graffiti často argumentují jeho historií. „Graffiti se mi líbí,“ řekl sedmnáctiletý Martin Blažek z Chebu. „Sám se tomu nevěnuji – bohužel neumím malovat. Ale souhlasím s tím, že jde o umění. Graffiti vzniklo už na konci první poloviny minulého století ve Spojených státech. Mladí černoši si ve svých newyorských čtvrtích označovali teritoria.“ Ale dodal, že podle jeho názoru přestává být graffiti uměním v případě, že se objeví na nevhodných místech. „Myslím tím památky, kostely, hradní zdi. Pokud se někdo projeví na budovu nějakého úřadu, pravděpodobně to má nějaký smysl.“