Lidice – Terezín – kostel svatého Cyrila a Metoděje v Praze – to je trasa, kterou přesně 67 let po spáchání atentátu na Heydricha absolvovali chebští studenti.
První zastávkou cesty byly Lidice, obec vyhlazená v reakci na atentát. Studenty chebského gymnázia provázel Stanislav Motl, reportér a spisovatel. Ten také gymnazistům řekl mnoho zajímavého. Například vysvětlil, že na Lidice upozornil dopisem obyvatel vedlejší vesnice Václav Říha. Ač byl ženatý, měl poměr s Aničkou Marusczákovou z Lidic. Když se začal obávat, že by aféra mohla prasknout, napsal své milence dopis, který jí odeslal do zaměstnání. V tom stálo, že má vyšší poslání – dopis vyzněl tak, že má něco společného s parašutisty. „Jenže Anička nebyla v den, kdy dopis přišel, v práci,“ vysvětloval Stanislav Motl. Tak dopis otevřel továrník a předal ho gestapu. „Myslel si, že jde o písmo atentátníka.“
Poslední obětí lidické tragédie je podle Stanislava Motla sedmnáctiletá slečna Stáňa. Chtěla se prý stát učitelkou dějepisu. „Když se zeptala na svého otce, řekli jí doma, že byl popravený kvůli Lidicím,“ popisoval Motl. Což byla pravda. Jenže Stanislava byla dcerou Václava Říhy… „Bylo jí zvláštní, že se o něm nemůže dozvědět víc. Tatínka považovala za obrovského hrdinu, a tak se do Lidic vydala na vlastní pěst.“ Přijela tam a potkala starší lidickou ženu. „A ta jí začala vyprávět, že přišla o manžela a děti. A Stáňa ji chtěla uklidnit, tak jí řekla, ať si z toho ni nedělá. Ona je na tom podobně. Zemřel jí tu otec.“ Starou paní pochopitelně zajímalo jeho jméno. Po tom, co jí ho slečna pověděla, paní jí řekla celou pravdu. „Představte si, když se něco takového sedmnáctiletý člověk dozví. Když se Stáňa vrátila domů, pustila si svítiplyn…“
Kromě muzea si studenti prohlédli místo, kde Lidice stály.
„Nejvíc mě zasáhlo, když jsem muzeu slyšel obsah dopisů, které lidické děti psaly z Terezína,“ řekl jeden ze studentů Tomáš Filip.
V době, kdy dopisy adresátům dorazily, bylo pozdě. Nacisté už děti zabili výfukovými plyny ve vyhlazovacím táboře Chelmno.
V Terezíně se gymnazisté seznámili nejen s historií pevnosti. Porovnali část pro vězně a část, ve které bydleli dozorci. Kromě toho ale také zhlédli propagandistický film Město darované, který měl svět přesvědčit, jak je ve městě Židům dobře.
Poslední zastávkou byl kostel svatého Cyrila a Metoděje v Praze, kde se skrývali parašutisté. Studenti se shodovali, že jde o místo, u kterého 'mrazí'. Před prohlídkou krypty gymnazisté viděli konec filmu Atentát. „Asi díky tomu si člověk umí živě představit, co se zde dělo,“ řekla Markéta Červenková. „Když jsem pak do krypty vešla, sevřel se mi žaludek. Myslím si, že by měl tuto trasu absolvovat každý.“
O sedmašedesát let zpět…
