Cenu Křesadlo udělovanou v Karlovarském kraji dobrovolníkům, kteří nezištně pomáhají ostatní občanů, převzala také třiašedesátiletá Anna Hirtová z Chebu. Ta se už přes deset let stará o bezdomovce. Naši žádost o rozhovor neodmítla.

Prozradíte, v jaké profesi jste pracovala dříve, než jste se začala snažit pomáhat chebským bezdomovcům?
Dělala jsem ošetřovatelku v nemocnici, později jsem byla zaměstnána jako pedagogický pracovník ve školce i v jeslích.

Jak jste se vlastně ke své současné činnosti dostala?
K práci v charitě a pomoci potřebným jsem měla vztah vždycky. Je to dar od Boha, že mohu být prospěšná a chci ho využít dokud žiji.

Nevadí časově náročná práce u lidí bez přístřeší, kdy například vedete charitní šatník, vašim blízkým?
To rozhodně ne! Rodina mne bere takovou jaká jsem. Doma vědí, že babička jiná nebude. V lásce se však vždy snažím nikoho neošidit.

Co na vás zatím při charitativní práci s chebským bezdomovci nejvíce zapůsobilo?
Velký dojem na mne udělala štědrovečerní večeře, kterou jsme pro lidi bez přístřeší uspořádali loni před chebským nádražím. To byl skvělý zážitek. V očích všech účastníků, ale i náhodně přihlížejících, byla patrná opravdová radost.