Na pulty knihkupectví se právě dostala půvabná knížka Kuchyně starého Chebu, kterou napsal známý autor regionálních kuchařek Václav Malovický společně s ředitelkou Krajského muzea PhDr. Evou Dittertovou. Ta naši žádost o rozhovor neodmítla.

Co vás vedlo k tomu napsat právě takovou knihu?
Působím v Chebu již 17 let. Stále znovu jsem překvapována novými a novými skutečnosti, které o Chebu a Chebsku dnes zjišťujeme a můžeme i prezentovat. Právě gastronomie Chebska je jiná, odlišná od ostatních krajů českého a moravského vnitrozemí. Takže za ta léta mne překvapovaly chebské knedlíky pečené na pánvi či pekáči, bramboráky obalované ve skořicovém cukru, strouhanka místo tvarohu na ovocné knedlíky, nebo třeba vánoční tvarohová štola. Tu nyní peču každoročně nejen doma, ale i v muzeu pro návštěvníky. A když k tomu přidáte historickou tradici gastronomie Chebu, Mariánských a Františkových Lázní či chebského venkova, pak je to námětů nejen na jednu knihu.

Vím, že je to poprvé , co taková kniha česky vychází. Musela to být asi složitá a náročná práce ji napsat. Jak dlouho vám to trvalo?
Přizvala jsem ke spolupráci zkušeného autora regionálních kuchařek Václava Malovického, ilustrátorku, akademickou malířku Michaelu Lesařovou – Roubíčkovou, obrátila se k archivům, muzeím v regionu, vzpomínkám pamětníků i k dobové literatuře a časopisům. Využila jsem i pomoci spolupracovníků a přátel, ale práci ztěžovala i svérázná chebština. Ale i tak psaní trvalo skoro 2 roky.

Co se čtenář v téhle knize na úctyhodných 280 stranách, vedle receptů, ještě dočte?
Mimochodem těch receptů je přesně 333. Myslím, například spoustu zajímavostí o historických hostinách, třeba o tom, že Valdštejnova kuchyně měla i při válečných taženích 66 osob. A také o chebské medovině, labužníkovi kancléři Metternichovi, o jídlech ve svátečních i všedních dnech, posvíceních, poutích , Velikonocích i Vánocích. O tradici a oblibě omáček či zelí a zeleniny vůbec, sladkých pečeních. Ale také o zakladatelské roli slávy lázeňských kuchyní kuchařek Anny Neudecker a Marie Giehrl. Nabízíme i slavná lázeňská jídla z františkolázeňských a mariánskolázeňských domů a hotelů, čtení o zaniklých chebských hospodách.

Co vás osobně jako autorku nejvíce těší a jaký pokrm můžete čtenářům doporučit?
Nejvíce mne těší získání autentických receptů ze Sangerbergu – Pramenů, kde žiji. A čtenářům, a zejména labužníkům, doporučuji si knížku koupit. Je to ostatně i milý dárek, třeba k Vánocům.

Který recept na závěr doporučíte?
Už několik let opisuji mou oblíbenou vánoční štolu. Takže využiji vaší nabídky a nabízím její recept.
Tvarohová štola s rozinkami z chebského muzea – Na štolu - 20 kousků – potřebujeme: 500 g polohrubé mouky , 1 prášek do pečiva, 200 g cukru, vanilkový cukr, sůl, muškát, skořice, kardamon, 250 g másla, 2 vejce, 250 g tvarohu, 200 g rozinek, 150 g mandlí, 50 g oranžády, citronovou kůru a rum. V míse promícháme mouku, prášek do pečiva, cukr, vanilkový cukr, sůl, strouhaný muškátový oříšek, skořici a kardamom. Uhněteme do hladkého těsta s 200 g másla, vejci a tvarohem. Zapracujeme rozinky a mandle, přidáme jemně pokrájený oranžát a citronovou kůru jemně nastrouhanou a přilijeme rum. Přikryté těsto necháme kynout cca 60 minut. Mezitím předehřejeme troubu na 170 st. C. Na pomoučené pracovní desce vyválíme těsto do velkého obdélníku, zabalíme do štóly. Pečeme do zlatova cca 50 minut.