Není tomu tak dávno, co si chebské muzeum s velkou pompou slavnostně připomínalo 130. výročí svého založení. Čas ovšem letí jako bláznivý… A proto nyní, poté co v neděli 27. ledna uplyne dalších pět let, se vydejme proti proudu dějin a připomeňme si jak radostné, tak i ty méně šťastné momenty z historie instituce, která již mnoho desítek let neodmyslitelně patří k chebskému regionu, v jehož kulturně-společenském koloritu má své stálé a nezpochybnitelné místo.
Jak to začalo?
Chebské muzeum bylo založeno rozhodnutím chebského městského zastupitelstva v lednu roku 1873 a patří tak mezi vůbec nejstarší regionální muzea v Čechách. V průběhu tohoto roku byly hledány vhodné výstavní prostory pro prvních téměř 2000 shromážděných sbírkových předmětů. Nakonec rozhodla přitažlivost místa tragického konce generalissima císařských vojsk Albrechta z Valdštejna a proto nalezlo muzeum, zpřístupněné veřejnosti v polovině května 1874, zprvu skromné útočiště v části tzv. Pachelbelova domu, tedy v objektu, v němž byl vévoda v únoru 1634 zavražděn a který patří k nejstarším a zároveň nejlépe dochovaným středověkým objektů na hlavním chebském náměstí.
Vůdčí zakladatelská úloha právem přináleží městskému archiváři a knihovníkovi Georgu Schmidovi, který již v první oficiální muzejní publikaci naprosto přesně a výstižně formuloval dokumentační a akviziční program a poslání nově vzniklé instituce. Schmid tehdy napsal: „Muzeum města Cheb má podávat věrný obraz Chebska v kulturně historických a přírodovědných vztazích a být shromaždištěm pro regionální kulturní památky a uměleckohistorické předměty.“ Tento postulát je v podstatě platný dodnes.
Od svého otevření se muzeum profilovalo jako typ historického muzea. Především dary a případnými nákupy se muzeum dále zvolna rozrůstalo. Z původních dvou místností, kde dominovala valdštejnská síň, začala, třebaže živelně, vznikat expozice k dějinám města a regionu. A tak po roce 1900 tvořilo muzejní expozici již devět místností situovaných do zadního traktu Pachelbelova domu. Avšak v roce 1907 bylo muzeum silně poškozeno požárem, při kterém utrpěly hlavně sbírky městských řemesel. Když bylo po této nešťastné události znovu otevřeno návštěvníkům, muzejní expozici tvořilo 11 místností a muzejní katalog uváděl na 4000 sbírkových předmětů.
V době krátce před vypuknutím první světové války také vrcholí sběratelská aktivita zaměřená k osobě Albrechta z Valdštejna. Muzeum totiž v roce 1913 získává část sbírky vzácných slonovinových portrétních miniatur, pocházejících z odkazu chebského rodáka a vídeňského dvorního rady dr. Hermanna Hallwicha. Jedná se o soubor čtyřiceti řezeb představujících jednak vůdčí osobnosti znepřátelených stran z období třicetileté války, jednak historické výjevy přímo spjaté s tímto konfliktem.
V meziválečném období bylo muzeum obohaceno o dva rozsáhlé sbírkové celky, jedná se o tzv. Müllerovu a Ledererovu sbírku, které dodnes tvoří základ muzejních etnografických fondů. Především rozsáhlá etnografická sbírka františkolázeňského lékaře dr. Müllera umožňuje téměř úplnou rekonstrukci života venkovského lidu na Chebsku.
Novodobá historie
Prvním odborným činem, vycházejícím z novodobých poznatků muzejní teorie, se stalo nové uspořádání sbírek ve 30. letech. Do expozice, která byla chronologicky a tematicky uspořádána tak, že prezentovala nejdůležitější úseky v dějinách Chebska, byly zařazeny jen významné a reprezentativní předměty. Oddělení exponátů od ostatních sbírek, zřízení studijních depozitářů, katalogizace sbírek a začátek jejich badatelského zhodnocování, to vše představovalo počátek odborné, muzeologicky zaměřené vlastivědné činnosti. Politické události ovšem již ve druhé polovině 30. let zasáhly výrazně tendenčním způsobem do dosavadních aktivit muzejních pracovníků. Z fondu městského muzea byly postupně vyčleněny všechny etnografické předměty, které byly poté převedeny do nově založeného národopisného sudetoněmeckého muzea, jež bylo zřízeno a otevřeno v červnu 1940 v budově františkánského kláštera.
Nelehkou válečnou dobu a hektický rok 1945 přežily muzejní sbírky vesměs v různých úkrytech v nedalekém Bavorsku, odkud byly vráceny zpět díky zásahu a nemalému úsilí bývalého ředitele archivu a muzea v Chebu dr. Heriberta Sturma. Na následném převzetí sbírek se podíleli první pováleční čeští pracovníci chebského muzea a archivu, Jan Kubín a městská archivářka dr. Mladějovská, kterým je třeba přiznat zásluhu na brzkém obnovení činnosti muzea. Nová muzejní expozice byla totiž otevřena 7. dubna 1946.
V polovině 50. let byl pro potřeby muzea získán sousední objet, tzv. Kriegelsteinův dům. Krátce poté bylo Chebské muzeum jmenováno Krajským vlastivědným ústavem pro kraj Karlovy Vary. Jeho součástí se stalo pracoviště památkové péče a nově byly vybudovány rovněž konzervátorské dílny. Po státoprávní reorganizaci v roce 1960 a po zrušení karlovarského kraje je Chebské muzeum ustaveno muzeem okresním. Od 60. let spravuje také Chebský hrad a přírodní rezervaci SOOS u Františkových Lázní.
Jistou stagnací prochází muzeum mezi lety 1963 - 1972, před polovinou 70. let ji ovšem úspěšně překonává. Muzejní aktivita je od té doby zaměřena především na zpracování stávajícího muzejního fondu. Muzeum se začíná systematicky věnovat dokumentační práci, přičemž hlavní důraz je kladen na fotodokumentaci regionu, soustřeďuje se na spolupráci s kronikáři, na školní výuku a v neposlední řadě na přednáškovou a výstavní činnost.
A co dnes?
V roce 1995 prošla muzejní expozice zatím předposlední rozsáhlou reinstalací. V nové uměleckohistorické expozici se návštěvníkům nabízí možnost seznámit se s historií města i regionu, bohatými uměleckořemeslnými sbírkami muzea, mezi kterými zaujme např. chebské antependium - oltářní výšivka ze 14. století, dále gotické a barokní plastiky a ukázka chebské reliéfní intarzie s alegoriemi Večera, Rána, Dne a Noci. K reprezentativním exponátům patří také nedávno nově restaurovaný skříňový oltář z kaple na hradě Ostroh pocházející z konce 15. století, jenž zaujme především působivou plastikou Oplakávání Krista a oltářními křídly s deskovými malbami s výjevy z Křížové cesty. Mezi sbírkové unikáty náleží rovněž soubor šesti sakrálních deskových maleb z 2. poloviny 15. století a dřevěné plastiky Madony z Kamenné ulice a Madony ze Špalíčku, reprezentující umění počátku století šestnáctého. Bohatý sbírkový fond k dějinám řemesel je zde doložen řadou cechovních truhliček a hlavně pak ukázkami cenných výrobků chebských cínařů a puškařů. Značného rozšíření se dočkala část prezentující valdštejnské památky a třicetiletou válku. Zde upoutá především Valdštejnův kůň, který byl zabit v listopadu roku 1632 v bitvě u Lützenu a jenž je údajně nejstarší vycpaninou v Čechách. V roce 1997 byla základní prohlídková trasa rozšířena o ukázky chebské keramiky a malé lapidárium nacházející se na nádvoří muzea. O rok později byla pro veřejnosti otevřena valdštejnská obrazárna, představující kolekci sedmnácti portrétů převezených do Chebu v roce 1978 z Valdštejnského paláce v Praze.
V únoru 2007 byla návštěvníkům slavnostně představena zcela nová a moderně pojatá expozice zachycující historii Chebu a Chebska v dramatickém a na události nadmíru bohatém období 19. a 20. století.
V roce 2003 se chebské muzeum, jehož zřizovatelem je Karlovarský kraj, stává jedním ze tří krajských muzeí tohoto kraje. Od roku 2007 jsou tato muzea sloučena do jedné muzejní instituce s názvem Krajské muzeum Karlovarského kraje, p.o.: Muzea Cheb, Karlovy Vary a Sokolov tvoří její hlavní pobočky.
Dnes tedy patří Krajské muzeum Karlovarského kraje, Muzeum Cheb se svými přibližně 100 000 kusy sbírkových předmětů, bohatými sekundárními dokumentačními fondy k dějinám Chebska a obsáhlou studijní knihovnou k důležitým muzejním zařízením v Čechách. Stálé muzejní expozice jsou každoročně doplňovány několika sbírkovými a výtvarnými výstavami.
Vedle těchto prezentačních aktivit, správy a odborného zpracovávání sbírkového fondu plní chebské muzeum rovněž důležitou roli dokumentačního, informačního a výzkumného centra regionální historie. Popularizační práci v této oblasti napomáhá také přednášková a publikační činnost jednotlivých pracovníků. Muzeum dále přímo pořádá či se přinejmenším podílí na realizaci celostátních nebo dokonce mezinárodních konferencí odborníků z různých oborů.
Mimo to připravuje muzeum v průběhu celého roku širokou škálu zajímavých víkendových akcí, kdy je pro veřejnost otevřeno zdarma a navíc k těmto příležitostem vždy přichystává i pestrý program. Mezi tyto velmi hojně navštěvované akce patří Masopustní rej masek, Velikonoční jarmark, květnová Muzejní noc, zářijový knižní veletrh nazvaný Knihobraní či předvánoční Advent. Nezapomínáme ovšem ani na dětské návštěvníky, pro které připravujeme bohatou nabídku určenou jak pro děti předškolního věku, tak pro žáky a studenty základních i středních škol.
Sbírkový fond Muzea Cheb je velmi často vyhledáván při výstavních projektech řady muzejních institucí nejen v Čechách a na Moravě, ale zájem o něj projevuje již řadu let mnoho muzeí v zahraničí. Řada výstav chebského muzea byla mezi lety 2002 až 2007 v rámci partnerské přeshraniční spolupráce představena například v sousedním Bavorsku. V roce 2006 uzavřelo chebské muzeum dohodu o spolupráci se Senátem parlamentu České republiky o zápůjčce vybraných sbírkových předmětů pro výstavu Albrecht z Valdštejna a jeho doba, která právě v těchto dnech probíhá ve Valdštejnské jízdárně v Praze. V Praze se tak návštěvníci výstavy setkají s 39 sbírkovými předměty z fondu chebského muzea. Souběžně s pražskou výstavou, jako součást celého projektu byly v Chebu 20. listopadu loňského roku otevřeny výstavy Vzestup a pád „proradné šelmy“ a A.V.E. Valdštejn aneb Barokní sny Albrechta Václava Eusebia, které mohou chebští návštěvníci navštívit až do 20. února letošního roku.
Na návštěvnosti a na příznivých ohlasech mezi obyvateli Chebu a okolí je vidět, že Chebští mají své muzeum rádi. Přejme tedy našemu muzeu, aby spolu se svými spokojenými návštěvníky oslavilo ještě velkou řádku podobně kulatých výročí.
