Jen zhruba třetina obyvatel Chebska by byla schopná poskytnout základy první pomoci. Ve většině případů lidé neví, jak se mají zachovat v kritické situaci. Při testu Deníku v chebských ulicích dokázala odpovědět správně pouze jedna žena, shodou okolností pracující ve zdravotnictví.

Výsledky testu

Typickou odpovědí lidí na dotaz, zda a jak by poskytli první pomoc, byla věta, kterou argumentovala například čtyřiapadesátileá Marie Truhlářová z Chebu: „Mě se neptejte, já bych tam asi moc platná nebyla. Raději bych co nejrychleji zavolala záchranku.“ Podobně reagovala většina oslovených. Nejprve někam zavolat, a pak jít ošetřovat. Správný postup je ale opačný.

Rozdíl byl i v tom, jaké zranění by náhodní svěci museli ošetřovat. S krvácením by si možná někteří poradili. Bezvědomí byl ale pro většinu z nich nepřekonatelný problém. Na kontrolu dýchacích cest a dýchání si vzpomněli. Na uložení zraněného do stabilizované polohy ale ne. Někteří by rovnou přistoupili k umělému dýchání a masáži srdce. „Moc mi to nejde, ale poslední nácvik první pomoci jsem absolvoval ještě na vojně a to je už dobrých patnáct let,“ reagoval na správnou odpověď Tomáš Kubeš z Chebu. „Naštěstí jsem tyto znalosti naostro nikdy nepotřeboval, a doufám, že ani potřebovat nebudu,“ přiznal.

Jedinou stoprocentně správnou odpoveď nám při testu poskytla Ilona M. z Chebu. Na udivený pohled redaktora Deníku se přiznala, že pracuje jako zdravotní sestra v jednom lázeňském provozu.

Tristní byly také výsledky testu u dospívajících dětí. Se základy první pomoci se většina z nich setkává až ve vyšších ročnících nebo při různých zájmových činnostech. Chybí předmět typu branné výchovy, kde by se první pomoc vyučovala.

Názor odborníka

„Velkým problémem je při poskytování první pomoci také lhostejnost,“ upozornil ředitel oblastního spolku chebského Červeného kříže Stanislav Fletter.
Podle něj je důležitá zejména praktická výuka první pomoci: „Koukáte se na postup třeba desetkrát na videu, ale když pak vidíte situaci v reálu, je to jiné. Ten, kdo to chce opravdu umět, si to musí zkusit a poctivě natrénovat.“

Jednou z možností, jak získat znalosti a dovednosti důležité při záchraně života, jsou pravidelná školení a kurzy Českého červeného kříže.
„V této oblasti nám vychází vstříc i nový zákoník práce. Zaměstnavatelé teď častěji než dřív posílají své zaměstnance, aby si své znalosti v oblasti první pomoci osvěžili,“ připomněl Fletter a zdůraznil: „Snad si stále víc obyvatel začne uvědomovat, že spousta lidí zbytečně zemře jen kvůli absenci včasné a účinné první pomoci. Také zdravotní následky různých nehod by mnohdy byly jiné, kdyby byl nablízku člověk, který si umí v kritické chvíli poradit.“
Podle Flettra se ale výúka první pomoci liší školu od školy. „Na Chebsku patří k nejlepším například 2. základní škola v Chebu, Lázně Kynžvart nebo Tři Sekery. Tam jsme jednou namaskovali paní učitelku, která dělala figurantku. Měla rozbitou hlavu a pořezanou ruku. Děti se pak na ní učily, jak ji ošetřit,“ zavzpomínal Fletter. Právě na takovýchto figurantech se snaží pracovníci Červeného kříže zlomit v případných zachráncích odpor ke krvi. Nejlepší je podle něj začít u malých dětí. Třeba i ve školce. „Krev vyrábíme z medu, karamelu, kyseliny citrónové a barviva,“ prozradil Fletter recept .

(pep, šma)