Doslova se strachem očekávají příchod avizované zimy doprovázené sněžením naši handicapovaní spoluobčané. Vozíčkáři a nevidomí budou opět nuceni omezit vycházky na minimum. Sněhové bariéry podél komunikací jsou pro ně mnohdy nepřekonatelnou překážkou.

„Pro vozíčkáře, ale také pro maminky s kočárky je v Chebu častokráte utrpením přecházení i přejíždění chodníků,“ povzdech si chebský vozíčkář Miroslav Hrbek. „I přes to, že jsem sportovec (sledgehokejový reprezentant – pozn. redakce), jsem nucen s příchodem mrazů a sněhu omezit vyjížďky. Nejhorší situace je v místech, kde nejsou značeny přechody pro chodce, ale my zde musíme přejíždět z chodníku na chodník. Bývají tady nepřekonatelné bariéry ledu a sněhu.“ Hrbek pracuje v Dopravní komisi města Chebu a už před léty vyhotovil plánek nejkritičtějších míst ve městě. „Teď však musím tvrdě dohlížet na to, aby místní technické služby moji studii využívaly. To je někdy dost problematické,“ dodal.

Také nevidomí a zrakově postižení zažívají při sněhových nadílkách situace, kdy jde o zdraví. „Já osobně nemohu v zimě omezit vycházení,“ uvedl nevidomý Emil Miklóš z Mariánských Lázní. „Dojíždím totiž do Chebu za zaměstnáním. Naštěstí mám vodícího psa a ten umí najít cestičky mezi nečekanými překážkami. Svízelnější to mají moji nevidomí kamarádi, kteří se nemohou spolehnout na takového pomocníka. Doslova katastrofální je, když nasněží a namrzne na přechody. Dalším problémem je, že někdy z autobusu musíme vystoupit do hromady odhrnutého sněhu. To pak slepý člověk absolutně ztratí orientaci, byť se nachází na známém místě. Bohužel musím konstatovat, že situace okolo odklízení sněhu v Chebu na kritických místech se rok od roku příliš nelepší,“ řekl.