Téměř bez dechu a s obdivem sledovali v sobotu dopoledne chebští úředníci velkolepou událost. Manželé Ladislav Aišman a Marie Aišmanová z Chebu zde oslavili 65 let společného života – kamennou svatbou.

„Máme dva syny, šest vnoučat a sedm pravnoučat,“ řekla s nadšením Marie Aišmanová.
Manželé však nežijí na Chebsku od narození. Do Chebu se přistěhovali v roce 1946.
„Já jsem se narodila v Plzni –Hradišti, můj manžel v Plzni –Černicích,“ upřesnila Marie Aišmanová. Ladislav Aišman dělal v minulosti trenéra žen, mužů i dětí. Jeho koníčkem byla i cyklistika. Vedl některé cyklistické závody.

Sedmaosmdesátiletá Marie Aišmanová pracovala v Chebu až do penze v Jednotě. Osmaosmdesátiletý Ladislav Aišman byl dvacet let zaměstnaný v Esce a poté až do penze v Kovu.

Kamennou svatbu na chebském městském úřadě nepamatují.
„Vzpomínám si na diamantové svatby po 60 letech, na oficiální obřad kamenné svatby si nevzpomínám,“ uvedl chebský starosta Jan Svoboda.
Na městském úřadě v Chebu slavili manželé i diamantovou svatbu před pěti lety.

A jaký mají manželé recept na dlouhé manželství?

„Nejdůležitější je láska, nepřeberná tolerance a vzájemná úcta,“ prozradila Marie Aišmanová. Mnoho lidí jim kamenné soužití závidělo.
„Je to úctyhodná doba,“ zhodnotil jeden z příbuzných manželů, Miroslav Karas ze Strakonic. „Dost jim takové manželství závidím, chtěl bych také podobné zažít.“
Oslavenci celá léta strávili jen v pohodě. Za celou dobu nezažili špatné období.
„Naše manželství bylo celou dobu harmonické. Za celý život jsme nemuseli řešit krizi nebo něco podobného,“ pověděla šťastně Marie Aišmanová. „Velice nás těší, že máme tak početnou rodinu a že jsou všichni zdraví.“
I další členové rodiny byli z takové svatby velice potěšeni. „Je to velice krásné a neskutečné,“ pověděla nejstarší pravnučka, Kristýna Pániková z Chebu.

(Jan Buriánek)