Ani největší optimisté nečekali v sobotu takovou návštěvu na velikonočních akcích, které se konaly v hradních areálech na CHebsku. Zatímco Seeberg ožil velikonočním jarmarkem, v Chebu si děti užívaly už pátý ročník Hodu beránka.

„Název akce Hod beránka nemá nic společného s házením ale s hodováním,“ zdůraznila Marcela Chovancová, jedna z organizátorek mezi dětmi oblíbeného pořadu.

Na Chebský hrad kvůli němu dorazilo několik desítek dětí v doprovodu rodičů nebo prarodičů.

„Nejvíc se mi líbila střelba z luku a jízda na laně. Vůbec jsem se nebál,“ pochlubil se sedmiletý Michael Růžička. Spokojený byl i jeho děda Václav: „Moc se mi sem kvůli sychravému počasí nechtělo, ale vnukovi jsem to slíbil. Poletoval tu s kamarády a užíval si to,“ řekl.
Organizátoři si pro děti uchystaly pořad složený s písniček, loutkového divadla a desítky různých soutěží.

Kvůli nevlídnému počasí se na hrad Seeberg sjelo velmi málo stánkařů. Mezi těmi, které sníh a zima neodradila, byli prodejci perníčků, kraslic, sýrů, staročeského trdla, kabelek a teplého občerstvení.

„Dobrá polovina stánkařů účast odřekla,“ poznamenala Eva Štěpová z františkolázeňského muzea. „Někteří se dokonce ani neomluvili. Přemýšlíme o tom, že bychom Velikonoce na Seebergu zrušili,“ podotkla. Ani minulý rok se totiž počasí nevydařilo. „Ráno to vypadalo nadějně, dokonce vykouklo sluníčko, pak nás počasí zradilo. Nakonec ale přišlo 341 lidí, takže se akce docela vydařila.“

To byli jen platící návštěvníci. Některým se podařilo projít pokladnou bez placení. „Nemám šanci to uhlídat,“ podotkla pokladní hradu.
„Aspoň jsme se podívali na hrad a nakoupili jsme nějaké kraslice,“ řekla Jana Drábková z Chebu. „Byla sice zima, ale měla jsem pocit, že uvnitř hradu je chladněji než venku. Ochutnali jsme i staročeské trdlo sypané skořicovým cukrem. Bylo výborné. Doufám, že pořadatelé jarmarku vytrvají a tuto akci nezruší. I kdyby se nekonal jarmark na Velikonoce, ale někdy později, je to hezké. Jen ti stánkaři by se mohli polepšit a neprodávat zboží, které je možné koupit kdekoliv,“ mínila.

(Nataša Šmatová, Petr Przeczek)