Se sevřeným žaludkem ponesou někteří žáci domů své vysvědčení. Odborníci upozorňují rodiče na neadekvátní reakce, mezi které patří fyzické tresty.

„Stačilo, abych přinesla trojku a už byl oheň na střeše,“ popisovala Chebanka, jejíž jméno je redakci známé. „Čekal na mě výprask. Už jako dítěti mi to přišlo zvláštní. Věděla jsem, že táta asi třikrát propadl. Nelíbilo se mi, že mě trestají za něco, co sami neumějí.“ Ze střední školy proto odešla a odstěhovala se od rodičů. „Po prázdninách nastupuji opět do školy,“ řekla pyšně mladá žena.

Jde o příklad toho, před čím odborníci varují. „Nejhorší je za vysvědčení trestat,“ uvedl chebský psycholog Ján Pobežal. „Pro dítě se stane škola rizikovou záležitostí a ovlivní to celkový postoj k procesu vzdělávání.“ Je důležité, aby rodiče byli i přes nápor emocí v klidu. „Rodiče by si měli s dětmi v klidu promluvit a najít, kde je problém,“ vysvětlil.

Každoročně se pak v médiích objevují zprávy o tom, že napětí školáci neunesli a sáhli si na život. „Nepamatuji si, že by se podobný případ na Chebsku stal,“ sdělil mluvčí záchranářů Lukáš Hutta.

Podle mnohých mladých lidí pro ně bylo trestem něco jiného. „Naši mě nikdy nebili,“ kroutil hlavou Tomáš Jelínek z Chebu. „Vždy mi v klidu vysvětlili, co se může stát, když neudělám reparát nebo si další rok známky nevylepším. Dost jsem se v takových chvílích styděl. Myslím, že je to daleko účinnější než pár facek,“ řekl.

U jiných zase zabíraly zákazy. „Táta mi dal sem tam pohlavek, když jsem v pubertě začal hojně používat sprostá slova,“ vyprávěl Martin Němec z Chebu. „Za známky jsem ale nikdy 'nedostal'. Když mě naši chtěli potrestat, zakázali mi hry na počítači.“

Opačným problémem jsou obrovské dary za dobré známky. To ale neznamená, že odborníci všechny dary za známky zavrhují. „Drobný dárek je dobrým nápadem, jak ocenit snahu,“ uvedl Pobežal.