Paní Iva s manželem (jejich příjmení má redakce k dispozici) si objednala po uvolnění první vlny pandemie podzimní zájezd do Maďarska.

Jenomže do jejich plánů opět zasáhl koronavirus. Maďarsko kvůli vzrůstajícímu počtu nakažených lidí uzavřelo hranice a pobyt zakoupený 31. srpna musela paní Iva u cestovní kanceláře zrušit. Sice jí potvrdili už začátkem září, že zaplacenou částku ve výši téměř sedmadvaceti tisíc korun vrátí, ale ani po více než měsíci žádné zprávy, natož peníze z cestovní kanceláře nepřišly.

Ze zákona přitom měla paní Iva nárok na vrácení zaplacené částky do 14 dnů. Cestovní kancelář jí však nabídla buď přesun zájezdu na jiný termín, nebo splátky pouze po dvou tisících korun měsíčně. Více prý pro ni udělat nemůže, protože hotovost nemá.

„Je nám samozřejmě velmi líto všech těchto problémů, na dovolenou jsme se těšili. Ale s ohledem na mé velmi chatrné zdraví a vzhledem k tomu, že i situace s koronavirem se nelepší, spíš naopak, a opatření vlády se mění ze dne na den, nemáme zájem o přesun na říjen či další měsíce. V těchto pozdních podzimních měsících mi vzhledem k těžké pohyblivosti a snížené imunitě hrozí nachlazení daleko více, což opravdu nechci riskovat, a definitivně zájezd rušíme,“ argumentovala klientka a znovu se dožadovala vrácení peněz. Marně. „Vzhledem k situaci, která se táhne od března 2020 a bohužel se vůbec nelepší, je naše cestovní kancelář jako mnoho jiných ve velmi složité finanční situaci. Rádi bychom vám vyhověli a vrátili platbu, ale aktuálně nemáme dostatek prostředků. Proto nabízíme splátkový kalendář,“ zněla odpověď cestovní kanceláře.

Její majitelka paní Libuše, která si nepřeje být jmenována, se však kvůli covidu ocitla bez finančních prostředků.

„Cestovní kancelář jsem založila před jednatřiceti lety a svých klientů si velice vážím. Chci jim vyjít vstříc a peníze vrátit, ale hotovost nemám. Už jsem si půjčila 250 tisíc korun od rodiny, přestěhovala rozlehlé kanceláře do jediné místnosti, zažádala o úvěry a snažila se žádat o podporu od státu. Banky nás berou jako rizikové podnikání, takže nám nikdo nepůjčí. Rve mi to srdce, z důchodu si nechávám tisíc korun, ale ani to nestačí. Nemám už kam sáhnout. Celé noci nespím, je to šílená situace,“ vysvětluje paní Libuše.

A dodává, že jediné, co může udělat, je apelovat na klienty, aby se tento zoufalý stav snažili pochopit. „Možná že kdyby na mě někdo podal žalobu a já mohla vyhlásit insolvenci, tak by se mi ulevilo. Ale na to by doplatili všichni klienti, kteří si u nás zájezd zaplatili. To nechci. A nyní pro ně víc udělat nemohu, je to bludný kruh,“ uzavírá paní Libuše.