Měřiče rychlosti používané na českých silnicích se liší. „Co se týká využívaného média, dělí se na měřiče laserové na bázi světelného paprsku a radarové, využívající zvukové vlny,“ říká Pavel Skládaný z Centra dopravního výzkumu.
Dodává, že měřiče rychlosti se mohou značně odlišovat i typem umístění – od ručních laserových pistolí přes stojanové měřiče až po radary montované na vozidlech. Nejlevnější radary mohou obce pořídit asi za 500 tisíc korun, ty nejdražší mohou ale stát i dva miliony.
„Přitom zásadně platí, že čím je radar menší a odolnější, tím je také dražší,“ říká Radim Chyba ze společnosti Czechradar, která měřiče rychlosti obcím dodává. O zakázky prý jeho firma nouzi nemá.
Počet obcí, které si radary pořizují, stále roste. „Obracejí se na nás nejen nové obce, ale často i města, která už radar mají, ale chtějí si pořídit další,“ potvrzuje Soňa Kohoutová z této společnosti.
Radar lze nejen zakoupit, ale také si ho od soukromé společnosti pronajmout. Pronájem má tu výhodu, že si na něj obec vždy vydělá. Za pronájem radaru se totiž platí procentuální částka z vybraných pokut za vysokou rychlost.
„Platíme 35 procent z pokut, a radar se nám přesto bohatě vyplatil. Řidiči o něm vědí a jezdí bezpečněji,“ říká Michael Canov, starosta obce Chrastava v Libereckém kraji. Disciplinovanost řidičů po zapůjčení radaru potvrzuje i mnoho dalších obcí.
Přestože radarů na silnicích přibývá, řidiči rychlost překračují stále často. Jen za první čtvrtletí letošního roku eviduje ministerstvo dopravy přes 66 tisíc případů příliš rychlé jízdy v obci. To je čtyřicet procent ze všech porušení zákona na českých silnicích.
(ška)
