Deník na návštěvěZdroj: Deník

„Hudbu jsem miloval už od osmnácti let a v roce 1997 se mi splnil sen stát se DJ,“ řekl Jaroslav Koubek. V těchto letech to pro něj znamenalo opravdu moc. „Pro takového kluka z vesnice, který víkend co víkend trávil na diskotéce a bavil lidi, je to úžasné. A jelikož potřebujete vždy spolehlivého parťáka, oslovil jsem mého dobrého kamaráda Martina Štinčíka,“ přiblížil první kroky. Spolu začali dýdžejovat. Kamarády poté rozdělila vojna. Jejich cesty se ale o několik let později zase spojily. „Začali jsme s Martinem spolupracovat s majiteli restaurace U zlaté podkovy a obcí Nebanice. Řekli jsme si, že by nebylo vůbec marné udělat něco pro děti. Třeba zorganizovat dětský den.“

Dvojice připravila program, soutěže a jejich první dětský den byl světě. Psal se rok 2007. A protože jsme měli obrovský úspěch, následovaly karnevaly a jiné akce. „Ještě ten samý rok jsme potkali našeho třetího kamaráda, kterým je Mirek Vostrý. Angažoval nás pro festival Pohádková zahrádka zaměřený pro děti mateřských a základních škol,“ zavzpomínal Jaroslav Koubek. A ten nám vnuknul nápad začít oficiálně se zábavou pro děti. A tak vznikl pilotní pořad Šapitó šou s Klaudiusem, Picasem a Šášou.

Práce s dětmi je podle něj zajímavá úplně ve všem. „Na každou akci se taháme s kufry, repráky a vším možným, vlastně ani nevíte, co použijete,“ řekl se smíchem. „Jedeme v časovém presu, abychom všechno stihli včas, nic nezapomněli a všechno bylo podle našich představ a samozřejmě ke spokojenosti dětí i dospěláků.“ A i po tolika letech nechybí tréma. „Stále jí všichni trpíme, ale bez toho to asi nejde,“ uvedl.

Důležitá je při takových programech spolupráce diváků. „Naše pořady jsou interaktivní, máme rádi, když s námi děti spolupracují. Je skvělé mít zpětnou vazbu, kdy jásají, smějí se a škádlí vás. Pak když vás přijde na závěr akce obejmout malý človíček a řekne vám: Šášo, já tě mám ráda a někdy zase přijeď. Tak vás to nabije na dalších deset let dopředu. To je ten nejlepší honorář. Ta bezprostřednost a otevřenost dětské duše je k nezaplacení. Kdo v této branži nedělá, ten to nepozná,“ zdůraznil.

Připravit akci, která by děti zaujala není přitom jednoduchý úkol. „Důležité je poskládat správný hudební podklad s choreografií, která ty malé človíčky rozhýbe,“ odtajnil. Programová náplň nesmí být nudná. „Je opravdu těžké v dnešní době děti zaujmout a přinutit je ke spolupráci. Jsou ovlivněné mobilními telefony či tablety. Na každém malém divákovi je vždycky hned poznat, jakého má ducha, jestli je bojácný, nebo je rád středem pozornosti. A podle toho s nimi musíme jednat. Důležité je to odhadnout, pracovat s nimi pomalu. Ve finále jsou ale těmi nejlepšími parťáky a na konci pořadu se pak fotíme a loučíme úsměvy.“

Těmto programům je už ale nějakou dobu konec, zasáhla pandemie koronaviru. „Na otázku, jestli mi to chybí, je jednoduchá odpověď. Zkuste jít ven v zimě v mrazu jen v tričku, určitě budete potřebovat něco, co vás zahřeje,“ uzavřel Jaroslav Koubek s tím, jak moc mu práce s dětmi chybí.