Děti rudnou studem, ale neví si rady

Skalná –Naučit se mluvit o svých pocitech, umět slušně sdělit kritiku, ale také ji přijmout, nevyhýbat se nepříjemným tématům, například šikaně.

22.3.2011

SDÍLEJ:

SKALENŠTÍ prvňáčci nemají problém s komunikací mezi sebou ani s ostatními.

Kliknutím zvětšíte

SKALENŠTÍ prvňáčci nemají problém s komunikací mezi sebou ani s ostatními. Foto: Deník/ Nataša V. Šmatová

Naučit se mluvit o svých pocitech, umět slušně sdělit kritiku, ale také ji přijmout, nevyhýbat se nepříjemným tématům, například šikaně. To je cíl dlouhodobého projektu, který vede v základní škole ve Skalné lektorka Martina Kekulová.

„Děti se formou hraných scének učí reagovat na různé situace,“ vysvětlila, jak učení probíhá a uvedla příklad: „Dejme tomu, že na zemi leží injekční stříkačka. Děti mi řeknou, co by s ní udělaly. Někdo ji sebere, jiný ji odkopne bokem, aby to někdo neviděl.“ To vše bez toho, aby lektorka předem řekla, co je nutné s nalezenou stříkačkou udělat.

Cílem lekcí je ukázat školákům, že existuje víc možností řešení a způsobů, jak k problematice přistupovat.

Stejný příklad se týká také oslovování cizími lidmi, či sexuálních návrhů od podezřelých osob. Problém je v tom, že toto téma se často v rodinách tabuizuje, proto žáci prvního stupně při lektorčiných slovech rudnou studem, ale neví, jak se mají v podobné situaci zachovat.

„Musím ovšem říct, že děti ve Skalné reagovaly velmi dobře. Tady je jiná situace a žáci jsou z rodin informováni. Stejné je to s tématem rasismu. S rasovou nesnášenlivostí jsem se setkala spíš na střední škole v Praze, tady je naprosto jiná situace už jen proto, že ve Skalné bydlí řada rumunských Čechů.“
Lektorka naučila školáky i lepší komunikaci mezi sebou, ač je to běh na dlouho trať.

„Ve třídách, kde byly problémy, došlo ke zklidnění situace a zlepšení vztahů mezi žáky,“ potvrdil ředitel školy Stanislav Hercig. Měl na mysli zejména šestou a sedmou třídu. Tady se trochu uvolnila morálka, ovšem i pro tento jev měla lektorka vysvětlení. „Při přechodu na druhý stupeň se mění třídní kolektiv, děti více naslouchají informacím, které kolují mezi nimi, atmosféra houstne.“

Jednodušší informace dostávají první a druhé třídy.

„My jsme se třeba naučili volat hasiče,“ hlásila se o slovo prvňačka Maruška. „Taky si povídáme, komu je smutno a komu ne,“ přidal se Matěj. „Umíme si to říct a navíc jsme všichni kamarádi. Taky si říkáme o kouření.“

Projekt spustilo občanské sdružení Společně k bezpečí a pokud získá finanční prostředky, bude program pokračovat i v dalším školním roce. Každé třídě věnuje vyučující čtyři hodiny, pokud je třeba, výuka je intenzivnější.

Autor: Nataša Šmatová