Obrovskou dávku adrenalinu si v noci na včerejšek užily děti z příměstského tábora v Chebu. Jejich vedoucí pro ně společně se skupinou historického šermu Rectus připravili netradiční noc v historické budově chebského muzea.

„Jasně, že jsme měli strach. Každý přece ví, že právě tady zavraždili slavného vojevůdce Albrechtra z Valdštejna,“ přiznal se Martin. A právě do ložnice, kde Albrecht před staletími skonal, se děti v noci vydaly. Už samotná cesta z obrazárny, kde si na zemi chvíli před tím přichystaly spaní, dávala tušit, že nejde o ledajakou procházku.

„Nejprve jsme slyšeli takové divné zvuky, rány a dupání,“ vypomíná šestiletá Michalka. „Pak jsme sešli po dřevěných schodech dolů. Báli jsme se. Ty schody vrzaly úplně jinak, než ve dne.“

Slabší jedinci odpadli už v předsálí, kde se na zemi povalovala umělá ruka, noha a useknutá hlava. „Navíc jsme sem přemístili figurínu z jiné části expozice,“ přiblížila atmosféru jedna z vedoucích Denisa Morkesová. „Stála na stráži u dveří Valdštejnovy ložnice.“

Další skupina dětí neunesla pohled na ducha, který se náhle zjevil poblíž Valdštejnovy postele a za hlasitého jekotu vyběhla z místnosti ven. „To já jsem si do toho ducha na posteli píchnul mečem. Třikrát. Ale když se zvedl, srdce se mi rozbušilo tak, že jsem nemohl popadnout dech. A to se dívám v televizi na horory. Radši jsem taky utekl,“ vzpomíná Martin. Poté se objevilo další tajemné strašidlo, které se snažilo Albrechtovu duši odvést zpátky do záhrobí a ochránit před ní děti, které se shlukly v rohu místnosti. Muselo s ní ale bojovat mečem.

„Bylo to hrozně napínavé a strašidelné,“ řekl osmiletý Jirka. „Chvíli jsem si myslel, že to jsou opravdoví duchové. Šermíři měli dokonce bílé obličeje. Ale když to všechno skončilo, přišli se nám ukázat, že jsou živí.“
Na tajemnou noc budou děti jistě dlouho vzpomínat. Vyprávěly si o ní ještě na odpoledním zakončení tábora na chebském hradě.