Vyjádření nesouhlasu srozhodnutím Rady města Chebu o jmenování ředitele 4.ZŠ
Dne 16. 5. 2007 se konal konkurz na ředitele několika základních škol vChebu. Zúčastnila jsem se konkurzu na ředitele 4. ZŠ, který jsem vyhrála. Bylo mi to řečeno ústně vden konkurzu. Dne 22.5. mi přišlo písemně, že konkurzní komise vybrala za nejvhodnějšího uchazeče Mgr. Lenku Cimrhaklovou supozorněním, že usnesení komise má pro zřizovatele doporučující charakter.
Rada města zasedala 6. 6. 2007. Zdoslechu jsem se dozvěděla, že rada města vybrala ing. Kříže, který se umístil vkonkurzu na 2. místě. Čekala jsem, že dostanu nějaké písemné vyrozumění sodůvodněním, proč rada nedala na doporučení komise. Bohužel začaly prázdniny a mě nikdo oficiálně neinformoval, o jmenování pana Kříže jsem se dozvěděla ztisku.
Žádám proto Radu města Chebu o vyjádření se ktomuto problému. Obracím se stouto stížností i na Krajský úřad vKarlových Varech a ráda bych informovala o praktikách v konkurzních řízení na chebské základní školy i chebskou veřejnost prostřednictvím tisku.
Mám dvě základní otázky:
Rada nakonec jmenovala muže, který vůbec nemá pedagogické vzdělání, je to voják zpovolání, 10 let učí tělesnou výchovu a zkušenost s řízením má ca 8 měsíců, kdy byl jmenován zástupcem ředitele (jako korunní princ pana Lejska – bývalého ředitele- jak se o něm vkuloárech mluvilo) a pak pro dlouhodobou nemoc ředitele asi půl roku školu řídil, coby statutární zástupce.
Proč tak páni a paní radní rozhodli je mně, i řadě jiným pedagogů, ale i lidem mimo školství velkou záhadou.
A to se vůbec nezmiňuji o koncepci školy, kterou jsem měla. Chtěla jsem přinést trochu změny, více 4.ZŠ zviditelnit, posílit výuku výpočetní techniky a trochu jít tímto směrem, dopřát tak žákům více znalostí voblasti, která vládne světem (mimochodem na této škole je vsoučasné době minimální počet hodin věnovaný počítačům). Ale bohužel ani na to zřizovatel neslyšel - rodiče ani někteří starší učitelé prý žádné změny nechtějí.
Možná to byl důvod pro jmenování pana Kříže, který se snaží dovyučování zařadit více tělesné výchovy.(mimo jiné ve městě je škola srozšířenou výukou tělesné výchovy – 1.ZŠ).
Pravdou je, že jsem si moc nedělala zkuloárních informací, že se pan Syrovátka veřejně nechal slyšet, že udělá vše proto, aby byl jmenovaný pan Kříž. Věřila jsem ve spravedlnost. I když jeho snahy byly více než jisté už jen výběrem komise. Jak je možné, že vkomisi byl za město jmenován radní, který byl zároveň členem školské rady 4. ZŠ? Jak je možné, že někteří členové konkurzní komise, v čele spanem Syrovátkou, který byl tajemníkem, obhajovali na radě města pana Kříže, když měli podle zákona o konkurzu doporučovat vítěze! Doufala jsem, že rada dá na rozum, vzdělání a ve výsledku na „doporučení“ komise.
Pan Syrovátka nakonec dosáhl svého – byl jmenován muž, voják. Naplnil tak myšlenku pana Lejska, na kterou reagovala loni vzáří spisovatelka Tereza Brdečková. Cituji: „Milý pane Ivo Lejsku, jako ředitel 4. základní školy v Chebu jste 21. 9. uvedl pro deník MF Dnes: „Snažíme se mít na všech vedoucích postech ve škole muže. Ti jsou totiž velkorysejší, nad věcí, problém řeší s nadhledem a mají větší autoritu u dětí.“ Komentoval jste tak průzkum, podle kterého muži ve školství berou o pět tisíc korun více než jejich kolegyně. V řadě západních zemí by vám váš výrok zajistil okamžitý vyhazov, u nás se vám asi nestane vůbec nic. Vždyť jste jen vyslovil nahlas, co si mnoho lidí myslí!“ konec citace.
Bohužel, to je ten největší důvod! Už předloni při konkurzu na 2.ZŠ jsem od končícího ředitele byla informována, že pokud se do konkurzu přihlásí pan Jecha, já nemám šanci, protože jsem žena a oni spanem Syrovátkou mají jiné představy. Pan Jecha se přihlásil. Já to tenkrát ani nezkoušela, protože přeci jen vedle toho, že je pan Jecha muž, je to i pedagog sdlouholetou zkušeností i sřízením..
Dnes je však situace jiná a musím říci, že po všech těchto zkušenostech to považuji za diskriminaci.
Celá kauza vypovídá o svědomí a morálních hodnotách členů rady.
Po revoluci jsem snadšením chodila kvolbám. Patřila jsem mezi ty vzorné občany, kteří vedli i svou rodinu ktomu, že účast na volbách je důležitá, že tak můžeme ovlivnit dění vzemi, ve městě. Už si to nemyslím, nic se nezměnilo.
