I přes nepřízeň počasí vše proběhlo podle plánu. „Milíkovský statek jsme otevírali vloni 11. září, takže teď máme první ročník. Tuto akci jsme pojali jako dožínky. Cílem dožínek na statku je ukázat lidem, jak to vypadá na staré zemědělské usedlosti. Chceme také přenášet na naše návštěvníky vědomosti o tradičních řemeslech nebo rukodělných pracích, které souvisely s životem na statku,“ sděluje etnografka Muzea Cheb Iva Votroubková.

Na místě byla i Dana Chlupová z Lokte, která plete tradiční Egerländer Trachtenfibel, neboli chebské punčošky a podkolenky. Deníku sdělila, jak se k této metodě dostala a proč tradiční chebské punčošky dělá jako svůj koníček mimo to, že ji to velmi baví. „K tomuto typu punčoch jsem se dostala tak, že jsem v Chebu objevila spolek, který se zabývá krojem, tradicemi a podobně. Ve spolku jsem zjistila, že podkolenky zkrátka nejsou. Všichni sice měli kroj, ale podkolenky chyběly. Ještě ale před tím si naši radní z Lokte nechali ušít tradiční kroj. Nebyl ale nikdo, kdo by jim podkolenky udělal. Alespoň takto mi to sdělil můj kamarád. A vlastně vznikla má první výzva,“ směje se.

Vína ze všech koutů republiky se představila na kolonádě v sobotu 27. srpna v Mariánských Lázních. Zde se totiž uskutečnil již čtvrtý ročník Festivalu vína Mariánské Lázně 2022.
FOTO: Kolonáda v Mariánských Lázních se zaplnila díky festivalu vína

Tradiční metodu se učila ze vzoru panenky, která měla ponožky na sobě. „Z tohoto malého modelu jsem si musela vyčíst, jak se to vlastně plete. Následně asi až za pět let jsem v chebském spolku našla knihu, jak se tento vzor plete,“ vzpomíná.

Na dožínkách mohli lidé vidět řemesla, která byla na Chebsku běžná. „Program máme velice pestrý. Je tady paličkování krajek, tradiční zdobení perníčků, výroba štípaného šindele, pletení košíků, nebo také ruční výroba krup. Máme tu také účastníky, kteří mlátí obilí cepem, také je možné vidět řezbářské práce, které byly na Chebsku rozšířené. Novinkou, kterou jsme ještě na žádné akci nepředváděli, je naklepávání kosy,“ uvádí s tím, že tato metoda je přírodě prospěšná. „Byli bychom rádi, kdyby se trávníky přestaly sekat pouze sekačkami stylem vyrábíme anglický trávník. Bylo by opravdu velmi užitečné, kdyby se sekalo kosou, protože tato metoda nesmírně svědčí přírodě. I domácí zvířata mají raději trávu sečenou kosou, nežli posekanou od sekaček. Jsem přesvědčená, že by se tato metoda mohla opět dostat alespoň mezi chalupáře. Tento um se jim bude vážně hodit,“ dodává etnografka.