Ve starých a nepřístupných lesích na okraji Českého království vznikla někdy ve 14. století obec Drmoul.
První písemné zmínky pocházejí z let 1366 až 1368, kdy je ves, tehdy nazývaná Dürrenmaul mezi místy, která patřila k takzvaným ´Novým Čechám´Karla IV. V tehdejších dobách ves patřila k tachovskému panství.
Název obce patří v českých zemích k naprotým unikátům. Uvádí se, že pochází zˇčeského názvu ´trmal´, které označovalo obyvatele samoty, který se musel trmácet z odlehlého místa.
Název Drmoul se objevil už v písemných listinách v roce 1603.

Nejstarší historie obce je spjata s královským městem Tachov a rytířským rodem Fraslů. Těm patřil také hrad Borschengrün u Dolního Žandova, ze kterého se do současnosti zachovaly jen nepatrné zbytky.
Na počátku 16. století získal Drmoul šlechtický rod Redwitzů. Za jejich vlády měla být na nedalekém Panském vrchu vybudována dokonce i tvrz.
Později se ve vlastnictví Drmoulu vystřídali Šlikové a Froschhammerové.

Důležitým zlomem v dějinách Drmoulu je rok 1674. Tehdy celé panství získali Haimhausenové a připojili je k Chodové Plané.
Ti pak celé panství drželi až do roku 1848.
Za Haimhausenů působilo v Drmoule několik řemeslníků, hospoda a tři mlýny. Po založení Mariánských Lázní a rozvoji lázeňské péče pracovali Drmoulští v místních službách.
Na území Drmoulu se také v osadě Cech sv. Víta rozvíjelo hornictví. Těžila se zde měděná ruda na pěti žílách. V roce 1923 byla při geologickém průzkumu zjistěna také přítomnost uranových rud.
Pokusy obnovit těžbu ale zkrachovaly kvůli velkým průvalům spodních vod. Ty byly také příčinou konce hornické činnosti v Cechu sv. Víta v roce 1756.

Židovská menšina se do Drmoulu dostala zvláštním způsobem. Byli to bývalí obyvatelé nedaleké Plané, které majitelka tamního panství vylákala z města a zakázala jim na věčné časy návrat. Židé pak museli odejít do Chodové Plané a Drmoulu, kde rozšířili zdejší židovské populace.
Na drmoulském panství si židé mohli za nemalý poplatek majitelům panství postavit i synagogu. Měli zde také vlastní školu.
Historie židovské menšiny v Drmoulu končí v roce 1938. Tehdy obec opustili před řáděním nacistů. Drmoulská synagoga byla vypálena o Křišťálové noci 10. listopadu 1938, kdy místní fanatici také vyvrátili náhrobní kameny na židovském hřbitově.
Zajímavostí je, že židé měli vlastní synagogu už od roku 1903. Křesťané se ale vlastního svatostánku dočkali až v roce 1924.

Tehdy nechala obec na své vlastní náklady postavit pamětní kapli obětí 1. světové války, kostel sv. Josefa.
Místní stavitel Josef Kopetz ji postavil jako pseudogotickou s oltářem zdobeným barevnou polygrafií. Po stranách oltáře jsou černé desky se jmény padlých obyvatel obce. Z Drmoulu do války narukovalo 295 mužů a 61 se jich už nikdy nevrátilo zpět.
V kostele se nekonaly pravidelné mše. Na nedělní chodili Drmoulští do nedalekých Trstěnic do kostel sv. Víta, k jehož farnosti Drmoul po staletí patřil.
V roce 2001 získal Drmoul také vlastní prapor a znak.(zdroj: www.obecdrmoulc.z)