To je případ například Elišky, která trpí roztroušenou sklerózou. Za čas se neobešla bez berlí a dnes už bez vozíku. Ve svých pětačtyřiceti letech těžko ovládá i ruce. Bez toho, aby jí pečovatelská služba ráno pomohla z postele a večer zase zpátky, s hygienou a jinými, pro zdravého člověka automatickými úkony, se už neobejde. Může ale dál žít doma, a to je pro ni důležité. „Snažím se co nejvíc si udělat sama, přes den funguji celkem samostatně,“ řekla Eliška. „Uklidím si, trvá mi to déle, ale zvládnu třeba i vytřít podlahu. Jednou budu možná muset do nějakého ústavu, ale doma chci zůstat, co nejdéle to půjde. Je to moje království, mám tu kočičky, svůj klid a hodné sousedy, kteří mi pomáhají,“ uvedla.

Stejně tak pomáhají pečovatelky Václavovi, který je po autonehodě roky upoutaný na lůžko. Jeho manželka ještě na malý úvazek pracuje. „V tom čase k němu docházíme my, abychom ho na lůžku umyly ve speciální vaně,“ sdělila pečovatelka Radka. Pečovatelská služba poskytuje služby v domácnostech uživatelům v Chebu i okolních obcích. Před časem prodloužila provozní dobu až do 19. hodiny, po domluvě je možná i pozdější podpora. „Někteří lidé potřebují i večer pomoct s přípravou jídla, hygienou nebo uložením,“ řekla Petra Tomková, vedoucí pečovatelské služby. „Chceme, aby se tito lidé nemuseli zbytečně předčasně stěhovat do pobytového zařízení,“ dodala. Aby měly pečovatelky více času na poskytování odborné péče, ještě před pandemií koronaviru postupně omezily poskytování dnes běžně dostupných služeb, jako dovážku stravy nebo velký úklid. Zájemcům předávají kontakty na konkrétní firmy, nebo živnostníky, třeba i na soukromou pedikérku.

„Obědy vozíme do okolních obcí, kde neexistuje alternativa. Stejné je to s nákupy, i ve městě je před vyhlášením nouzového stavu obstarávaly pečovatelky,“ uvedla Petra Tomková. Díky dotaci z kraje a města si navíc pečovatelská služba pořídila další automobil, který to usnadňuje.