Konala se zde první výstava obsáhlých historických i modernistických sbírek Miroslava Strejce, nazvaná Journal IV. Bylo tu k vidění několik desítek vybraných historických mincí, korespondence, vybavená truhlářská dílna z počátku 20. století, zemědělské a řemeslné náčiní, historické žehličky, nábytek, televize, hodiny, ale i rádia a mnoho dalších předmětů a sbírek. Deník položil ohledně této výstavy Miroslavu Strejcovi několik otázek:

Vytvořit sbírku. Jak člověk k takové myšlence dojde?

Začíná to u lásky k nějakému předmětu, ke kterému se vážou určité dějiny a vzpomínky, které obsahují další a další předměty - pokud získáte touhu tuhle historii schraňovat a opatrovat, začínáte sbírat.

Měl jste ke sbírání vztah už jako dítě?

Ano, sbírám víceméně od dětství mince a známky. Také odznaky.

Jak vás nakonec napadlo ze sbírky vytvořit výstavu?

Je nutno podotknout, že sbírek mám několik a pak mnoho ne už tak snadno zařaditelných předmětů. Mým cílem je vytvoření stálé expozice, jež bude přístupná široké veřejnosti. Tato výstava je první krok.

Stálo vás finální rozmístění předmětů v sále hodně úsilí?

Pochopitelně. Snadná věc to rozhodně nebyla, nicméně jsem s výsledkem spokojen.

Návštěvníka výstavy asi napadla otázka, který předmět je na této výstavě nejstarší či nejcennější…

Nejhodnotnější kus z obou pohledů bude dozajista plastika svaté Kateřiny, odhadovaná na stáří 370 - 400 let.

Existuje mezi vystavenými exponáty nějaký, kterého si nejvíce vážíte?

Abych řekl pravdu, žádný vybraný kousek tu nemám. Jak jsem naznačil v úvodu, obliba jedné mince mne dovedla k velmi širokému pojetí a záběru, nyní je to spíše o snaze pojmout lidský život jako takový. Dolní Žandov je místem přesídlenců, což můj záběr ještě více rozšiřuje. Mám rád, když za mnou chodí lidé a dávají mi do sbírek předměty po babičkách a dědečcích, své dětské poklady a jiné věci, sice rozbité, ale plné vlastní historie a vzpomínek.