Propojit světy zdravotně postižených a zdravých lidí, to je cíl Festivalu porozumění, který právě skončil v Mariánských Lázních. Závěrečný večírek to opravdu dokázal. Zdraví i handicapovaní se společně zapojili do kulturních vystoupení a tance. Svých pár minut slávy si užila i Františka Barborka Pošmourná, obyvatelka Domova Pata Hazlov. Její citované zápisky z deníčku sklidily ohromný aplaus a zájem všech přítomných.

„Moc se mi líbilo, že jsme si mohli zatancovat,“ řekla Fanynka. Náročný večer si opravdu užila a večer po cestě domů pouze poznamenala: „Jsem jen trochu přetažená.“

„Letos už se koná jedenáctý ročník,“ uvedl duchovní otec festivalu Josef Slowík.

Proč vlastně festival vznikl? „Zjistil jsem, že lidé v blízkosti ústavu, tehdy Ústavu sociální péče v Mnichově, i třeba lékaři, netušili, kdo tam žije a kdo je člověk mentálně postižený. Proto jsme řekli, že je dobré alespoň vystavit fotky ze života v ústavu. První výstava byla putovní a měla velký úspěch. Nás pak napadlo, že by nebylo marné se s klienty setkávat a tak jsme přišli k nim,“ zavzpomínal na historii.

„První festival byl skromný, ani nepřišlo moc lidí, ale to nás neodradilo. Změnili jsme pár věcí tak, aby to bylo zajímavější pro všechny a aby se nebáli přijít. A kde jinde se lidé takto setkají než na kulturních akcích. Od té doby máme stabilní strukturu, kdy dopoledne se konají tvořivé dílny pro děti ze škol a zdravotně postižené, nebo divadelní vystoupení. V podvečer je pak akce pro širší veřejnost,“ řekl.

Hlavní hvězdou je už čtvrtým rokem herec Jaroslav Dušek. „Před lety mě oslovil Josef Slowík přes naši společnou kamarádku,“ řekl.

„Pocity z tohoto festivalu se určitě nějak dají popsat slovy, ale atmosféru stejně nevystihnou. Opravdu je mnohem lepší přijít a zažít to. Pak se ukáže, že panuje spousta předsudků a umělých bariér. Často se lidé bojí otevřené komunikace.“