Radovat se mohou františkolázeňští patrioti. Tamní Sadová kavárna, tradiční místo zábavy a mnohých neformálních setkání místních i lázeňských hostů, je po dlouhých letech opět v majetku města Františkovy Lázně.

„Po téměř 15-ti letech je krásný objekt této lázeňské kavárny s dlouholetou tradicí čerstvě převeden do majetku našeho města,“ radoval se starosta Františkových Lázní Ivo Mlátilík (nezávilý). Vyjednávání o této nemovitosti a také o chybějících téměř 14 milionech korun za pozemky pod lázeňským Aquaparkem (ten je v majetku společnosti Lázně Františkovy Lázně, a. s.) trvalo téměř dva roky.“

Starosta občanům ještě před komunálními volbami 2006 slíbil, že chybějící miliony přinese zpět do rozpočtu Františkových Lázní. Nyní skutečně městská pokladna tyto peníze obdržela a ještě k tomu město získalo tradiční oblíbenou Sadovou kavárnu jako bonus.
„O tuto nemovitost jsme přišli před lety špatným hospodařením tehdejšího starosty Štogra a místostarosty Klaboucha (oba z ODS). Dnes mohu za naše město prohlásit, že se společností Lázně Františkovy Lázně, a. s. a jejím majitelem JUDr. Pavlem Douchou nemáme žádné další spory a opět spolu skvěle spolupracujeme. Prostě jsme zakopali válečnou sekeru,“ řekl starosta Mlátilík.

Podle představitele společnosti Lázně Františkovy Lázně Pavla Douchy je už teď jasné, že se problémy mezi jejich firmou a městem podařilo vyřešit. „Ze současné situace ve Františkových Lázních mám velice dobrý pocit. Díky úsilí představitelů místní radnice i celé rady, a jmenovitě pak starosty Mlátilíka, se neshody zažehnaly. Samozřejmě, že se jednalo o kroky postupné. Vše sporné prostě nešlo řešit ze dne na den. Dvouleté aktivní období, které má za sebou městské zastupitelstvo i vedení města, k narovnání vztahů určitě přispělo. Myslím si, že v této chvíli nezůstává nic, žádný náš závazek z minulosti, který by byl nedořešen. V současné době už spíše s představiteli města uvažujeme o budoucnosti a spolupráci. Ať už s ohledem na zaměstnání místních občanů, spokojenost lázeňských hostů i na další rozvoj krásných Františkových Lázní.“

Na popud Deníku se ke kauze Sadová kavárna vyjádřil i bývalý místostarosta Františkových Lázní Milan Klabouch. „Naším nejdůležitějším úkolem po vstupu na radnici začátkem devadesátých let minulého století bylo zajistit prostředky na novou městskou kanalizaci, protože stávající řady byly prakticky nefunkční. Všichni zúčastnění se tehdy k problému obrátili zády a otázka, jak situaci vyřešit, zůstala pouze na nás. Hledaly se různé možnosti jak finanční zdroje zabezpečit, bohužel bez úspěchu. Jediná cesta, která se jevila jako reálná, bylo spojit město s pražskou firmou Pragohuť, založit společně akciovou společnost PGH Invest a pomocí ní získat tolik potřebné peníze.“ K založení společnosti opravdu došlo. Vklad ze strany města do jejího jmění tvořila nemovitost Sadové kavárny bez pozemku, v ceně určené znaleckým posudkem ve výši 1,7 milionů korun. „ Ze strany firmy Pragohuť se jednalo o vklad finanční. Tato společnost pak koupila od města pozemek pod Sadovou kavárnou za kupní cenu 6 milionů korun. Sadová kavárna byla zrekonstruována a uvedena do provozu.

Podle místních pak nesprávným hospodařením v Sadové kavárně nastal absolutních krach tohoto podniku. Ten se potom stal majetkem bankovního domu, který poskytoval nutné finanční úvěry. Od banky poté získala objekt společnost Lázně Františkovy Lázně prostřednictvím správce konkursní podstaty.

Kauza Sadová kavárna zajímá téměř všechny obyvatele města. Například františkolázeňský zastupitel Jiří Vosala, který v zastupitelstvu působí od roku 1994, uvedl: „Mám informace, že městští zastupitelé před rozhodováním o založení společnosti PGH Invest dostali neúplné dokumenty, na základě kterých pak měli hlasovat. Právě tato nekalá skutečnost byla jakýmsi startem, kdy jsem se rozhodl pracovat v komunální politice,“ neskrýval.