Řeč je o sedmnáctiletém mladíkovi Maximu Havlíkovi z Uherského Hradiště. Ten studuje Střední vojenskou školu v Moravské Třebové. Nejvíce ho v Karlovarském kraji uchvátily Mariánské Lázně. Co ještě na cestě zažil, prozradil v rozhovoru.

Co vás k cestě po části České republiky přimělo?

Od malička se zajímám o historii. Vždy mě fascinovali poutníci, kteří se vydali do Říma a Jeruzaléma. Bylo to v dobách, kdy to nebylo bezpečné a bylo to jiné. Na konci základní školy jsem si vymýšlel, kam bych pěšky mohl dojít. Mým snem bylo dostat se na Gibraltar. Byl jsem jednou takhle na dovolené, kde jsem přemýšlel o tom, jak bych tam došel. Na internetu jsem se dozvěděl, že nejsem sám, že je takových lidí víc. Nakonec jsem si dal batoh na záda a zkusil dojít aspoň do nejzápadnějšího města České republiky. Hlavně je to z důvodu toho, abych symbolickým způsobem oslavil sté výročí Československa, a zároveň si tak trochu plním svůj dávný sen. Po Česku jsem se vydal kvůli tomu, že nejsem ještě plnoletý a mohl by někde v zahraničí kvůli tomu vzniknout problém. Během cesty jsem si psal deník, napsal jsem si tam i obec nebo město, kterým jsem prošel. Dále jsem si poznamenal zajímavosti z místa, kterým jsem prošel. Chodil jsem po zvláštních prostranstvích a po poutních místech. Nespěchal jsem. Během cesty jsem se všude zdržoval různě dlouho. V Táboře jsem se stavil v muzeu a na náměstí, protože jsem tím městem byl nadšen. V Karlovarském kraji jsem delší čas strávil v Novém Hrozňatově, Františkových a Mariánských Lázních a samozřejmě v Aši.

Líbilo se vám v Karlovarském kraji?

Ano. V Mariánských Lázních mě fascinoval například kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde jsem se zastavil na mši, protože ten den byl svátek Jakuba, který je patronem všech poutníků. Nesměl jsem samozřejmě minout kolonádu se Zpívající fontánou. Cestou jsem prošel Alej Svobody. Celou hlavní třídu s hotely. Byl jsem také v areálu poutního místa Maria Loreto. Celé jsem si to tam prošel. Toto místo bylo pro mne zajímavé především proto, že se jednalo o klasické poutní místo, takže jsem si tam odpočinul. Další nádherné město byly Františkovy Lázně. Tam mě potkal Němec, který mě viděl i v Mariánských Lázních a zajímal se o mě. Natočil jsem si nějaký místní pramen a vyrazil spát. Usnul jsem u skautského tábora a ráno mi tamní správci dali snídani a kafe. Během cesty jsem prošel i kolem hradu Seeberg. V Aši mě přivítal ohromný déšť, ale jak jsem byl šťastný, tak mi to bylo i jedno. Dal jsem si na náměstí smažák, nakoupil pohledy a jel vlakem domů.

Zažil jste během svých kroků i nějaké zajímavé okamžiky?

Bylo jich hned několik. Například mě zastavil číšník v Mariánských Lázních a ptal se mě, kam jdu. Když jsme mu vysvětlil účel mé cesty, zůstal z toho paf. Nakonec mi věnoval oplatky. Mimo jiné mi lidé v Mariánských Lázních zaplatili i guláš. Jinak obecně mě potěšila pohostinnost lidí v Česku. Hodně lidí mě před cestou přesvědčovalo, že Češi nejsou pohostinní. Na cestě jsem nepotkal člověka, který by mi nepomohl. To jsem nečekal. Od Vysočiny jsem narazil na spoustu obcí, kde byly rybníky, to u nás není moc vidět. Rybníků je u nás málo.

Kde jste během své cesty vlastně spal?

V noci jsem spal v houpací síti ve spacáku. Spal jsem normálně pod širákem, stan jsem neměl. Pod sebou jsem měl rozloženou větší plachtu, kterou jsem v případě potřeby použil jako střechu, když pršelo, jinak mi sloužila jako koberec pod nohama. Během 18 dní, co jsem byl na cestě, se mi podařilo mít pouze třikrát střechu nad hlavou, jinak jsem spal venku.

A jak to bylo s hygienou?

Ráno jsem se najedl, umyl se ve vodě z lahve, kterou jsem si nesl s sebou. A vydal se na cestu. Večer jsem se většinou umyl v nějakém přístupném rybníku, který byl poblíž místa, které jsem si vyhlédl k přespání. Na záchod jsem šel, kdy jsem chtěl. Ve městech, když jsem potřeboval, šel jsem na záchod v restauraci a většinou jsem si tam hned i něco malého dal k jídlu. Jinak jsem také chodil na veřejné záchodky, a kde to nešlo, šel jsem do přírody. Prádlo jsem si vypral práškem na ruční praní. Pak jsem si vyprané kusy sušil zavěšené kolíky na svém batohu a tak mi uschly během cesty. Taky se mi stalo, že mi tričko uletělo. Bohužel jsem ho už nenašel. Celkem jsem měl s sebou 4 trička, troje kraťasy a ponožky. Některé jsem i prochodil, a tak jsem si musel během cesty koupit nové.

Podle čeho jste si trasy vybíral?

Podle map v GPS. Vždy jsem se podíval do svého mobilu, co je v dané obci a městě zajímavé, a podle toho jsem se rozhodl, zda přes tu danou obec anebo město půjdu, či nikoliv. Pokaždé jsme se rozhlédl, které město je ode mě vzdálené zhruba těch 30 kilometrů, a to byl můj cíl. Do mapy jsem se pak díval pouze občas, když jsem nevěděl, kudy jít.

Kolik jste v průměru denně ušel kilometrů?

V průměru to bylo zhruba 35 kilometrů denně. Někdy jsem ušel i 42 kilometrů. Záleželo hodně na tom, kolik zajímavých míst jsem viděl a jak hodně mě dané místo zajímalo. Pokud jsem šel úseky, kde bylo hodně lesů anebo tam nic překvapivého nebylo, moc jsem se tam nezdržoval, a tak jsem mohl kilometrů ujít ještě více. Celkem jsem nachodil přes 600 kilometrů. Nechodil jsem po silnicích, ale výhradně po turistických značkách, anebo po cyklostezkách. Kdybych šel po silnici, neviděl bych tolik zajímavých věcí.

Co jste během dne jedl?

Ke snídani jsem měl rohlíky se slaninou a hořčicí. Dělal jsem si vždycky obří snídaně, abych vydržel sytý co nejdéle. V mém batohu nesměl chybět ani energetický nápoj. Na oběd jsem se snažil chodit na meníčka. Co jsem nesnědl na snídani, jsem si nechal na večeři. Kdykoliv jsem měl málo vody, požádal jsem kolemjdoucí o vodu a vždy mi vyhověli. Nikdo mě neodmítl. Pitnou vodou jsem si čistil zuby. Na začátku své cesty jsem měl i zdravotní komplikace. Velmi mě bolela záda a nohy. Udělaly se mi dokonce i puchýře. Musel jsem to vydržet. Nakonec si moje tělo zvyklo a ke konci cesty už jsem žádnou bolest nebo zdravotní problémy nepociťoval.

A máte plány do budoucna?

Určitě bych se někdy zase znovu podíval do Mariánských Lázní, kde se mi hodně líbilo. Přemýšlím i o tom, že bych vydal knihu s poznámkami o místech, kde jsem byl, abych to shrnul. A také bych všem lidem, kteří mají čas, doporučil, ať vezmou batoh na záda a neváhají a vyrazí na cestu.