Prožili zde své dětství či mládí, někteří zde zůstali celý život, jiní se odstěhovali, někteří se znají, jiní se naopak viděli úplně poprvé. Jedno mají ale společné, žili či žijí v obci Háje u Chebu. A právě zde se uskutečnilo vůbec první setkání rodáků, starousedlíků i nových obyvatel.

„Nápad uspořádat toto setkání vznikl asi před pěti lety," řekla s úsměvem Vlasta Piterková. „Scházíme se se svými bývalými spolužáky, proč se tedy nesetkat s lidmi, se kterými jsme vyrůstali?" K organizaci se poté přidali další a bylo z toho velkolepé setkání. „Překvapilo nás, kolik na naši akci dorazilo lidí," doplnila její slova další členka organizačního výboru Jana Bauerová. „Někteří jsme se neviděli až padesát let, jiní se zase neznali vůbec. Je to krásný zážitek," přidal se Jiří Rak, který se také na pořádání tohoto setkání podílel.

Do místní restaurace dorazili lidé, které dělí bezmála půl století. Cestu si sem našly i dvě dámy, které se narodily v roce 1934, Vlasta Hofmanová a Hermína Kišová.

Na setkání hájenských domorodců a obyvatel samozřejmě nesměly chybět vzpomínky. „Osobně jsem prožila v Hájích své dětství i mládí," zavzpomínala Eva Hrivňáková. „Pamatuji si, jak to tady bylo krásné, a ráda na to vzpomínám. Byla tady knihovna, hrálo se zde ochotnické divadlo a naším nejoblíbenějším místem byl rybník Březinka, v jehož blízkosti povede jihovýchodní obchvat Chebu. V zimě tam ještě dnes chodí stáda srnek k vodě a mrzí mě, že se tento krásný kout zničí kvůli stavbě," narazila také na věc, která občany Hájů v současné době tak bolí. „Není to jen jihovýchodní obchvat, někdy máme pocit, že na nás město zapomnělo," posteskla si Eva Hrivňáková. „Nemáme tady chodníky, neprovádí se tady žádné čištění ulic. Například Šlapanská ulice má tak úzký chodník, že když se v pátek vyndají popelnice, nemůžete chodník použít a nezbývá vám nic jiného než jít po silnici," řekla s tím, že přesto má ´svou´ obec Háje ráda a vztah k ní se nikdy nezmění.

A jak moc se Háje za dobu své sedmdesátileté existence změnily? „Hodně," shodují se všichni pamětníci. „Dříve jsme se všichni znali. Teď je i to venkovské prostředí anonymní a někteří žijí v izolaci. Samozřejmě tady spousta věcí ubyla a na druhou stranu je tady mnoho nových staveb," řekla Jana Bauerová, další z těch, kteří měli toto setkání ´na svědomí´.

Přestože šlo o první tuto akci, přemýšlejí organizátoři o dalším podobném setkání. „Možná bude trochu komornější," řekl Jiří Rak. „Chtěli bychom se pravidelně scházet se starousedlíky. S těmi máme společné vzpomínky a ty jsou k nezaplacení."