„Tak se uklidníme! Snad jste si všimli, že už začala hodina!“ vchází do třídy soudružka učitelka v červené teplákové soupravě se stopkami na krku a vysokým hlasem, který nepřipouští diskuzi, zahajuje hodinu branné výchovy. Základní škola Hlávkova v Aši se vrátila v čase.

Důvod tohoto počinu nebyl ledajaký, škola totiž slavila sté výročí založení.

Přítomní návštěvníci s nostalgií zavzpomínali na svá školní léta, tentokrát ovšem neměli v očích hrůzu z neoblíbeného předmětu, ale slzy smíchu.

O patro níž skončila před chvílí hodina německého jazyka, která se vrátila v čase ještě o něco dál. Do školních škamen zasedl dokonce i Horst Adler, předseda Krajanského spolku okresu Aš (Heimatrerbad des Kreises Aš). Ašské akce navštěvuje pravidelně a udržuje tak dobré vztahy v příhraničí. Nechyběl ani bývalý žák školy Petr Březina, ředitel Archivu Aš z Reahu.

Školu navštěvoval na konci padesátých let minulého století. „V sedmašedesátém jsme se vystěhovali, jsem totiž ze smíšeného manželství a tenkrát to tady neměli Němci jednoduché,“ řekl.

„Teď vidím, že se má mladá generace mnohem lépe, třídy jsou barevné, vše se úplně změnilo. Nezapomíná se na to, že to bývala německá škola,“ poznamenal. „Když jsem se poprvé po otevření hranic vrátil, měl jsem trochu slzy v očích, ale teď už je všechno v pořádku,“ dodal.

Scénku ze staré německé školy připravila s dětmi vyučující Jana Šedivá.

„Byl to můj nápad a podklady jsem čerpala z různých zdrojů, ať už od známých, tak také z internetu a co jsem kde pochytila. Dokonce jsme objížděli i muzea, třeba v Rehau, kde byla velmi šikovná paní pocházející z Aše.“

Samotný nácvik scénky prý netrval tak dlouho jako shánění dobového materiálu. Jak doplnila, ze všeho nejvíc děti bavilo psaní pery s násadkami. „To nezažili a já doporučuji, aby se tak psalo povinně, protože konečně to bylo čitelné,“ smála se.

Ředitel školy Jaroslav Helcl byl spokojen, ale unaven. „Chtěl bych moc poděkovat kolegům, kteří tuto akci zvládli opravdu výborně,“ poznamenal. Příprava totiž trvala už od září.