Jste rodačka z Chebu, když se sem vrátíte, na co nejvíce vzpomínáte a kam určitě zajdete?

Je nutné podotknout, že jsem se sice v Chebu narodila, ale s rodiči jsem tam žila pouze do svých pěti let. Následně jsme se odstěhovali do severních Čech. Po letech se tam každý sám z rodičů vrátil a já za nimi jezdím i s dětmi dodnes. V Chebu mám část další rodiny z maminčiny strany. Kdykoliv tedy přijedu do mé ´rodné hroudy´, ať už pracovně, nebo na výlet, tak je to pro mě velká nostalgie. Dá se říci, že mi Cheb velmi přirostl k srdci. Pro mě toto město znamená intenzivní vzpomínku na dětství, prázdniny prožité v dobrodružství s mojí sestřenicí Doris a bratranci. Nemohu říct, že bych byla stoprocentním patriotem tohoto města, ale pro mě má velmi silnou pozitivní vibraci spojenou s bezstarostným životem zvídavého dítěte. Ba co více. Historické centrum Chebu miluji. Může se opravdu pyšnit třeba náměstím Jiřího z Poděbrad. Překrásnými fasádami historických domů, Špalíčkem, ale co se moc nevidí, je ta spousta vikýřů na střechách domů bývalých kupců. Považuji to za raritu. Například se svými dětmi ráda chodím na takzvanou Krajinku u řeky Ohře. Velmi si vážím práce těch, kteří tuto lokalitu dali dohromady a zkulturnili ji. Krajinka je příjemná na procházky, a pokud nám počasí přeje, trávíme tam s dětmi hodně času. Je to takový malý dětský ráj u řeky. Samozřejmě jsou v Chebu ale i místa, která nevyhledávám.

Vyjmenovala byste některá?

V Chebu jsou přirozeně místa, která nelahodí pohledu. Jedním z takových je například chebská Wolkerova ulice, kdy člověk kouká na několik zdevastovaných domů. Musím říci, že v tomto ohledu není Cheb žádnou výjimkou, protože podobná nehezká místa se nachází i v jiných městech. Nelichotivými lokalitami jsou například vyhlášené průmyslové zóny. Ale je jasné, že to k daným městům patří nebo patřilo. V zásadě však myslím, že celkově v posledních letech působí Cheb pozitivně. Jsem ráda, že se město o centrum stará a pečuje o něj, což je důležité nejen kvůli turistickému ruchu, ale i pro nás rodáky, kteří se tak jako já umějí kochat.

Žila jste také v Praze, nyní jste se usídlila na Moravě. Jak vnímáte rozdíl mezi malým městem a velkými metropolemi?

Žili jsme společně s babičkou, dědou a tety rodinou v domě v chebské Písečné ulici. V něm jsem trávila mnoho času i jako dítě, když jsme se odstěhovali a jezdila jsem do Chebu na prázdniny. Bylo to úžasné. Prolézali jsme sklepy, půdy a byly to pro mě jedny z nejhezčích dětských zážitků. Cheb mám ráda právě díky těmto prožitkům a vzpomínkám. Proto cítím logický rozdíl mezi městy Cheb a Praha. Cheb je pro mne dětství, Praha dospělý život a kariéra. Každé místo, město a čas mají něco do sebe a jedno bez druhého v mém životě by nebylo nic. Velký zlom v mém životě nastal změnou, kdy jsem vyměnila Prahu za Brno kvůli rodinnému životu. To byl můj nejzásadnější mezník v životě po všech stránkách. Tady jsem konečně doma. Ve své podstatě nemohu přesně definovat rozdíl mezi Chebem, Prahou anebo Brnem, protože jak šel čas, dospívala jsem, zrála, hledala se a každý vývoj a prožitky přinášejí i berou něco z našich srdcí. Proto tato tři města, každé ale jiným způsobem, našla v mém srdci navždy své místo a jsem za to ráda.

Jak v tuto chvíli vypadá vaše profesionální dráha?

I přesto, že jsem si založila rodinu, tak rozhodně neotálím. Stále někde zpívám, účinkuji ve dvou muzikálech, jako je Přízrak Londýna a Sibyla. Koncertuji, vystupuji v různých televizních pořadech, hostuji s kapelou Laura a její tygři, zpívám s Golden Big Band Prague. Chystám s tímto big bandem také ještě v tomto roce k mému 30. výročí ´na scéně´ natočit novou desku. K tomu mě čeká několik společných koncertů. Takže pracuji neustále, protože mám svou profesi ráda a protože mám pořád pro koho zpívat. Můj rodinný život mě inspiruje k tomu, být aktivní, a nedovedu si představit, že bych tyto vody našeho malého showbyznysu opustila s tím, že jsem už všechno zazpívala, to, co jsem měla, že už všechno bylo písní řečeno. Ještě ne.

Co vám kariéra vzala a dala?

Jednoznačně vám zasahuje do soukromí. Musíte se s tím nějak naučit žít. Znám spoustu skvělých a talentovaných muzikantů, kteří se muzikou neživí právě kvůli eventuální ztrátě soukromí. To je bohužel ta odvrácená strana. Zejména bulvární média jsou tím proslulá, že lidem veřejně známým narušují jejich osobní život. Pokaždé si však říkám, že to je daň za to, že mohu dělat to, co mě baví a zároveň mě i živí. Bohužel, nemůže být vždy všechno zalité sluncem.

Chystáte se v nejbližších týdnech na účinkování v Karlovarském kraji nebo přímo v Chebu?

Do Karlovarského kraje jezdím často. Zpívala jsem u vás několikrát na různých firemních akcích, například v zimě minulý rok nebo letos v rámci plesové sezóny. Máme přislíbenou spolupráci s Golden Big Band Prague na vašem hudebním festivalu FIJO, který se v Chebu odehraje v červnu. Pokud se vše povede vyjednat, tak určitě chebským posluchačům zazpívám velmi ráda a budu se moc těšit. Jinak na mých webových stránkách vždy aktualizuji má vystoupení pro ty, kteří mají mé písničky rádi. www.csakova.cz