S touto zákeřnou nemocí se léčí už přes patnáct let. Musí si velmi dávat pozor na to, co jí. Pokud by se nekontrolovala, zadělala by si na velké problémy. Tlusté střevo by jí mohlo i prasknout a dostala by zánět do celého těla. Crohnova choroba je celoživotní chronický zánět tlustého střeva, který se neustále stěhuje. Bolesti s tím spojené se dají tlumit léky, ale jinak je tato nemoc na celý život.

„V prvopočátku jsem měla zánět močového měchýře, chtěla jsem od lékaře, aby mi předepsal antibiotika. On mi je však nenapsal, ale poslal mě na sono břicha. Tamní lékař tam pomocí této metody našel změnu na mém tlustém střevě. K tomu našel i zánět na močovém měchýři. Nakonec jsem se dostala k lékařce, která mi sdělila, že trpím uncelozní kolitidou. Během dalších vyšetření a hlubším zkoumání se však přišlo na to, že je to Crohnova choroba,“ vyprávěla Ilona Lazúrová.

S Crohnovou chorobou bojuje šestapadesátiletá kadeřnice Ilona Lazúrová z Chebu už 15 let.

Když tuto diagnózu poprvé Ilona uslyšela, byl to pro ní šok. Neuměla si představit, že si ze dne na den přestane dopřávat své oblíbené pokrmy, a že bude muset nasadit velmi silnou dietu, která jí pomůže s chorobou žít dál. Ale hlavní, co jí šlo neustále hlavou bylo, aby jí nikdo nelitoval.

„To je to nejhorší, co existuje, je, když vás lidi začnou litovat. Nikdy jsem to nechtěla, a proto jsem na sobě nikdy nedávala znát, že nějakou chorobou trpím. Snažila jsem se a snažím se dodnes, žít, tak jak jsem byla zvyklá. Musela jsem sice některá jídla omezit, ale to bylo nevyhnutelné. Věděla jsem a lékaři mě o tom poučili, že pokud se nenaučím s touto nemocí žít a nepřistoupím na dietu, můžu zůstat na vývodu tlustého střeva anebo hůř. Tlusté střevo mi může prasknout, já dostanu otravu do celého těla a může nastat moje konečná,“ rozpovídala se Ilona.

Proto jí nezbylo nic jiného, než zatnou zuby, přijmout všechna rizika, která z nemoci vyvstávají a vyrazit do boje. Od té doby se s nemocí učí žít každý den. Nikdy neví, jestli se neprobudí s obrovskými bolestmi střeva a nestráví téměř celý den na záchodě a v posteli. Protože jedním z příznaků této choroby jsou časté průjmy.

„Na bolest střeva mi nepomůže téměř nic. Jedná se o zánět střeva, který neustále putuje, a takový se léčí velmi pomalu a nedá se nikdy vyléčit úplně. Bolesti přicházejí nehledě na to, co sním. Většinou, když jsem ve stresu, nebo ve vypjaté situaci. Začne se mi dělat těžko od žaludku. Následně začnu mít průjem a dokonce i zvracím. Dá se říct, že když mě to popadne, jsem ten den nepoužitelná. Ale za ta léta jsem se už naučila rozeznávat, jak silnou bolest mám, a jestli tedy něco zvládnu udělat. Jsou bolesti, které mě omezují, ale zvládnu například uvařit, a pak přijdou bolesti, které mě doslova skolí do postele a musím se z toho vyspat. Pokud to jen trochu jde, snažím se v těch krutých dnech jíst alespoň piškoty a piji čaj. Když mám hodně velké bolesti, je lepší, když nejím vůbec nic. To je to jediné, co na ukrutné bolesti zabírá, mít prázdné střevo. Bolesti mnohdy trvají i tři dny,“ sdělila Ilona.

S Crohnovou chorobou bojuje šestapadesátiletá kadeřnice Ilona Lazúrová z Chebu už 15 let.

Respondentka si prostě musí dávat pozor absolutně na všechno, co jí. Nemůže si ani jen tak zajít do restaurace na jídlo, protože dopředu nemůže nikdy vědět, jak na danou stravu její střevo zareaguje. Navíc ani neví, jaké koření kuchaři při přípravě jídla použili, jestli jsou potraviny čerstvé anebo ne. Proto nejraději jí jen to, co si sama připraví. Samozřejmě, že za všechna ta léta si vyhlídla několik restaurací, kde se už dnes jíst nebojí. A kde vaří kvalitně. Ale musela si to předem otestovat.

„Nebylo to nikdy jednoduché. I když jsem se ptala lékařů, co mohu jíst a co nemohu, sdělili mi, že si to musím vyzkoušet sama. Každý totiž na tuto nemoc reaguje jinak. A tak i když někomu některé jídlo nevadí, druhému může způsobit neuvěřitelné bolesti. Restaurace jsem testovala opatrně. Prostě jsem musela vědět, že tam je v pořádku toaleta, na kterou bych mohla po jídle jít. Pokud totiž sním něco, co mi nesedne, během několika minut se u mě už dostaví nevolnosti a bolesti. Když u mě nemoc propukla, musela jsem se začít stravovat jako půlroční mimino, než jsem se naučila rozeznat, která jídla mi nevyhovují,“ vysvětlila Ilona.

Dnes už ví, že se musí vyhýbat zejména mléčné bílkovině, mouce, lepku, slupkám, jablkům, švestkám anebo semínkům v ovoci. Právě semena v rybízu, borůvkách anebo angreštu způsobují Iloně největší bolesti. Velkým tabu jsou pro ní i ořechy. Proto je už několik let ani nejedla. I koření je pro nemocnou Crohnem problém, například kmín je hrozně nebezpečný. Může způsobit obrovské bolesti tlustého střeva. Ale protože se občas do jídel dát musí, nechává ho Ilona vyvařit ve speciálním kovovém sítku na čaj a po vyvaření ho vyhodí.

Naštěstí její partner Vítek je velmi citlivý a je jí velkou oporou. Ví, a pozná, když je Iloně zle a nechá jí v klidu, aby si odpočinula. Doma jinak Ilona vaří úplně normálně. Shání se hlavně po kvalitních surovinách na vaření. Z hotového pokrmu si pak odebere, to, co ví, že jí neuškodí a zbytek pokrmu pak partnerovi dochutí. Od bolestí jí kromě vlídného slova od partnera pomáhá také její kočka Kikina.

S Crohnovou chorobou bojuje šestapadesátiletá kadeřnice Ilona Lazúrová z Chebu už 15 let.

„Je to mainská mývalí kočka. Pořídila jsem si jí, protože jsem věděla, že mi pomůže zbavit se stresu a to se také potvrdilo. Když mám bolesti, velmi mi pomáhá, že si ke mně lehne a vlastně mě tím utěšuje. Jsem nadšená, že jí mám. Další činnost, která mi pomáhá se odreagovat a zbavit se všelijakého tlaku je pečení perníčků. To je činnost, která mě nesmírně baví a věnuji se jí už několik let. Strávím u zdobení perníků mnoho hodin, než jsem s výsledkem spokojená. Dá se říci, že si s perníčky úplně hraji. Dávám do toho absolutně všechno,“ popsala Ilona.

Někdo by se mohl zeptat a není lepší si vzít na bolesti léky? Odpověď je bohužel ne, na začátku sice Ilona tablety užívala, ale následně zjistila, že tím, že ji léky bolesti utlumí, nemusela by poznat, že jí prasklo střevo, což jí hrozí. Proto si léky většinou nevezme. Navíc je i špatně snáší, takže se jí udělá ještě více zle, než kdyby si je nevzala. Kromě perforace střeva může dojít i k jeho uzávěře, což je další z kritických fází, která u těchto lidí hrozí.

„Zpočátku jsem léky užívala podle doporučení mé lékařky. Nakonec ale začaly moje tělo natolik zatěžovat, že mi po nich bylo mnohdy hůř a tak jsem je postupně přestala brát. Následně jsem přešla na alternativní medicínu. Svojí lékařce jsem tento krok sdělila a seznámila jsem jí s tím. I když s tím nesouhlasila, naprosto mě respektovala. A vím, že kdyby se můj stav zhoršil, mám u ní otevřené dveře. Z alternativní medicíny mi velmi pomáhá takzvaná Dračí krev. Je to speciální míza ze stromu. Na můj zdravotní problém je to ten nejúčinnější lék, co existuje. Dobrý je také mátový čaj, i když ten se nedá pít vždycky. Když už je zánět hodně bolestivý, spíše ještě více bolest podpoří. Věřím na to, že Crohnova nemoc je psychosomatického původu. To znamená, že velkou míru na propuknutí této nemoci má psychika. Bohužel vím, z čeho to pramení. V dětství i v prvním manželství jsem byla často ve stresu a neustále jsem něco řešila. A moje tělo mi vyslalo jasný signál. Začni myslet víc na sebe, zdraví máš jen jedno. Teď když jen pocítím náznak stresu, nebo se rozčílím, okamžitě začnu cítit bolesti střeva. Proto se těmto stavům co nejvíce vyvaruji. Nekoukám zásadně na politiku, která mě vždy akorát vytočí. Poslechnu si raději oblíbenou hudbu anebo se projedu na motorce s přítelem. Jízda na motorce mi vždy velmi pomáhá zbavit se stresu a vyčistit si hlavu. Jezdíme s partou přátel, kteří mi jsou také oporou, mojí nemoc neřeší, ví o ní, ale nedělají z toho velblouda a za to jsem velmi ráda. Ví, že pokud nemohu jíst, není to tím, že bych si to nechtěla dopřát, ale protože jednoduše nemohu,“ dodala Ilona Lazúrová.