Kliknutím zvětšítePatnácticentimetrová jizva na hlavě, stejně tak dlouhá jizva v podbřišku a fotografie připomínají šestatřicetileté Ivaně Patočkové v současnosti drama, které začalo před více než šesti lety v zimě u kuchyňské linky v domě v Dolní Lukavici. Byla tehdy v 27. týdnu těhotenství a z minuty na minutu začala krvácet do mozku z prasklé cévy. Následovaly dvě operace hlavy na Neurochirurgické klinice Fakultní nemocnice v Plzni, před druhou za ní na sál přijeli porodníci a neonatologové a porodila císařským řezem.
Patnácticentimetrová jizva na hlavě, stejně tak dlouhá jizva v podbřišku a fotografie připomínají šestatřicetileté Ivaně Patočkové v současnosti drama, které začalo před více než šesti lety v zimě u kuchyňské linky v domě v Dolní Lukavici. Byla tehdy ve 27. týdnu těhotenství a z minuty na minutu začala krvácet do mozku z prasklé cévy. Následovaly dvě operace hlavy na Neurochirurgické klinice Fakultní nemocnice v Plzni, před druhou za ní na sál přijeli porodníci a neonatologové a porodila císařským řezem.
VÝDUŤ V MOZKU
„Byla jsem těhotná a dělala jsem zrovna věnečky svému příteli k narozeninám, nedaleko si hrála naše jedenáctiměsíční dcerka Verunka, když se mi začala točit hlava. Mám nízký tlak, tak jsem si raději sedla na zem, abych náhodou nespadla na břicho,“ popisuje. Začaly jí slábnout nohy i ruce a zvedl se jí žaludek. Vzpomíná, že z posledních sil zavolala příteli do práce. Vůbec jí nerozuměl, ale slyšel pláč dcerky a okamžitě přijel domů. To už se Ivana Patočková nemohla vůbec hýbat, a její přítel proto přivolal sanitku. „Přijela snad během minuty, jen si vzpomínám, že se mě lékař stále ptal, zda jsem se nebouchla do hlavy. A já mu stále vysvětlovala, že ne,“ říká. Pak si jen pamatuje příjezd do nemocnice a takovou bolest hlavy, že jí dělalo potíže i ležet. Probrala se až po několika hodinách na jednotce intenzivní péče s úlevou, že těhotenské bříško je na svém místě a miminku se nic nestalo. „Lékaři mi vysvětlili, že jsem krvácela do hlavy. Přes tříslo se mi dostali do cévy v mozku a opravili mi prosakující výduť, která na ní byla. Podstoupila jsem řadu vyšetření, po čtyřech nebo pěti dnech jsem se dostala na lůžkové oddělení a pořád jsem přesvědčovala lékaře, aby mě pustili na Vánoce domů. Slíbili mi, že půjdu ve čtvrtek, až udělají poslední vyšetření,“ uvádí Ivana Patočková, která ale měla takzvaně štěstí v neštěstí. Vyšetření totiž lékaři přeložili na pondělí a to jí i jejímu v současnosti šestiletému Járovi zachránilo život.
PŘEDČASNÝ POROD
„Ve čtvrtek večer jsem šla spát a probudila se na anesteziologicko-resuscitační klinice až v pondělí a zjistila, že nemám břicho. Co se tehdy a i později dělo, vím jen z vyprávění,“ zdůrazňuje Ivana Patočková. Dozvěděla se, že ji někdo našel v koupelně v bezvědomí a zavolal lékaře. Život její i jejího syna tehdy visel na vlásku. „Lékaři se museli během několika minut rozhodnout, zda mě povezou na porodnické oddělení, nebo zůstanu na neurochirurgii a porodní tým přijde za mnou. Nakonec porodníci a neonatologové se všemi přístroji dorazili na neurochirurgii. Nejdřív zachránili malého a pak neurochirurgové mě. To už mi museli rozříznout lebku,“ ukazuje jizvu ve vlasech. Jára se narodil ve 29. týdnu těhotenství, necelých 12 měsíců po své sestřičce Verunce, při porodu vážil pouhých 1005 gramů. „Poprvé jsem ho viděla 4. ledna, o den později jsme doma s Verunkou slavili její první narozeniny a všichni pohromadě jsme byli až v polovině února,“ popisuje Ivana Patočková, která se navíc od lékařů dozvěděla, že druhé krvácení způsobilo epileptický záchvat. Musí proto chodit na kontroly a užívá na epilepsii léky, i když není vedená jako epileptik. A přestože se před třemi roky navíc potýkala s rakovinou štítné žlázy, srší optimismem a dobrou náladou.
ZAFUNGOVALA RODINA
„Někdy si říkám, ať už si Bůh dělá srandu z někoho jiného,“ uvádí. Dodává, že měla kliku na doktory, díky kterým všechno dobře dopadlo. Také je hrdá na svoji rodinu, že se perfektně postarala o malou Verunku v době Vánoc, a na Jarouška, na jehož vývoji dramatické okolnosti nezanechaly žádné stopy. Už od pěti let se učí jako jeho sestra hrát na flétnu a tancovat. Ivana Patočková má sice drobné zdravotní obtíže, ale nestěžuje si. „Sice nemůžu dělat noční směny, musela jsem si proto najít jinou práci a o houpání s dětmi na obyčejné houpačce si mohu nechat zdát, ale jinak se cítím v pohodě.“ Možnost, že by se podobná situace mohla opakovat buď u ní, nebo někoho jiného z rodiny, neřeší. „Co má přijít, to přijde. Snažím se nelitovat a starat se hlavně o Verku a Járu. Vždyť jsem na svou rodinu a hlavně na děti myslela i v nemocnici, jakmile jsem se probrala k životu. A teď je to víc než dobré. Malý jde v září do první třídy a já už skoro nemusím chodit na kontroly.“
MIMOŘÁDNÝ PŘÍPAD
Přednostovi neurochirurgické kliniky Vladimíru Přibáňovi se případ vryl do paměti. „Byl i v rámci naší kliniky mimořádný. Při přijetí byla v dobrém stavu, při vědomí, s bolestmi hlavy. S ohledem na graviditu byla naše rozvaha o způsobu ošetření výdutě multidisciplinární. Na rozhodnutí se podíleli neurochirurg, neurointenzivista, intervenční radiolog, porodník, anesteziolog, neonatolog a pediatr. Z důvodů větší šetrnosti pro matku i plod padlo rozhodnutí ve prospěch intervenčního výkonu, tedy o vycpání vaku výdutě platinovými spirálkami, takzvaný coiling,“ vysvětluje přednosta. Dodává, že pacientka byla následně v dobrém stavu, ale den před plánovaným propuštěním zkolabovala a upadla. „Kontrolní CT prokázalo drobné krvácení, které mohlo být v souvislosti s výdutí. Následná angiografie skutečně prokázala opětovné plnění výdutě krví s vytlačením spirálek do vrcholu vaku. Příčinou bylo pravděpodobně rozpuštění sraženiny uvnitř vaku, jejíž přítomnost při prvním ošetření skryla skutečnou velikost vaku aneurysmatu. Pacientce tak šlo znovu o život. Rozhodli jsme se pro otevřenou operaci – mikrochirurgické ošetření a uzavření krčku výdutě svorkou. A před vlastní neurochirurgickou operací se uskutečnil porod císařským řezem. K naší radosti a úlevě po operaci matka i novorozenec dobře prospívali a nyní se těší dobrému zdraví,“ říká přednosta.
Prasklá mozková výduť se vyskytne u 10 pacientů na 100 tisíc obyvatel za rok. Riziko vzniku lze snížit zamezením kouření a léčbou hypertenze.
17
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
