Světový den hospice a paliativní péče připadá na 8. října a lidé si jej mohli připomenout také v Chebu. Ve výstavní a koncertní síni Klára připravilo Občanské sdružení pro Hospic sv. Jiří ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Chebu benefiční varhanní koncert, který byl inspirovaný životem a dílem Alberta Schweitzera. Právě u této příležitosti položil Deník několik otázek lékaři Jánu Cabadajovi, předsedovi občanského sdružení.

8.říjen je Světovým dnem hospiců a paliativní péče. Nemalá část veřejnosti ale těmto pojmům ještě zcela nerozumí…

Paliativní péče je zdravotní péče určená pro nevyléčitelně nemocné v pokročilých nebo závěrečných fázích choroby. Jejím cílem není prodlužovat život, ale zmírnit bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým.

Hospic je obvykle samostatně stojící lůžkové zařízení poskytující paliativní péči pacientům. Ošetřující se zde snaží vytvořit prostředí, ve kterém může nemocný zůstat až do konce života ve společnosti rodiny a dalších svých blízkých.

Mnozí si pletou hospic a léčebnu dlouhodobě nemocných. Jaký je mezi nimi rozdíl? Je vůbec možné, aby se tato zařízení vzájemně nahrazovala?

Obě zařízení se zásadně liší ve své filozofii a cílech své péče.

Léčebna dlouhodobě nemocných je doléčovací lůžkové zařízení, ve kterém je poskytovaná ošetřovatelsko-rehabilitační péče. Jejím cílem tedy je, aby se zdravotní stav nemocných stabilizoval a pacient se mohl vrátit domů, popřípadě do některého zařízení ústavní sociální péče – například do domova s pečovatelskou službou, domova pro důchodce a podobně.

Zato v hospicích, když to velmi zjednodušíme, se umírá… Specializovaný tým pracovníků zde usiluje o to, aby se pacienti s touto situací v posledních týdnech a dnech svého života vyrovnali. Ošetřující pomáhají, aby nemocní netrpěli bolestí nebo projevy nemoci či citově nestrádali. Kromě toho ale také poskytují oporu rodině a blízkým umírajícího, a to i v době truchlení.

V léčebnách se zatím také umírá, a to z nejrůznějších důvodů. Zdravotnický personál v těchto zařízeních často tvrdí, že také poskytuje paliativní péči a hospice nejsou zapotřebí. Je třeba uznat, že o umírající je v těchto léčebnách také dobře postaráno, zejména po somatické stránce – nemocní jsou dobře živení a netrpí bolestí. Zásadní rozdíl je v jejich informovanosti o jejich skutečném stavu a v doprovázení na jejich poslední cestě…

Když slyším slovo hospic, vybaví se mi péče řádových sester…

Ošetřovatelskou péči v hospicích poskytují kvalifikované zdravotní sestry se specializací v paliativní medicíně. Řádové sestry se spíše sporadicky podílejí na doprovázení jako dobrovolné pracovnice. Nutno podotknout, že se v hospicích neprovozuje pastorační činnost.

Církevní organizace spíše dofinancovávají paliativní a hospicovou péči, protože ani zdravotní pojišťovny, ani stát nefinancují tuto péči zcela.

Vaše jméno je spjato s myšlenkou postavit v Chebu hospic. V jaké fázi projekt je?

Občanské sdružení pro Hospic sv. Jiří v Chebu bylo zaregistrované v červenci 2008. Při jeho vzniku se nám zdálo nejdůležitější zřídit v Chebu kamenný lůžkový hospic, který by sloužil pro celý Karlovarský kraj. V té době jsme vedli řadu jednání s představiteli Chebu a výsledkem bylo vytipování vhodné lokality pro výstavbu hospice. Jednalo se o dva objekty v areálu bývalých kasáren na Zlatém Vrchu a přilehlé pozemky.

S nástupem ekonomické recese byl však projekt odložen. Navíc radní Karlovarského kraje podpořili zřízení stanice 12 lůžek s paliativním režimem při LDN Nejdek. Jde o ekonomicky nejlevnější, ale přitom jen velmi částečné řešení.

V současné době se tak snažíme o zřízení a registraci týmu domácí hospicové péče, která je administrativně i ekonomicky méně náročná. Ale především by tak mohla začít fungovat paliativní péče i na Chebsku.

A proč jste vlastně pro název hospice, respektive sdružení, zvolili svatého Jiřího?

Svatý Jiří byl podle legendy římský voják, jenž bojoval s drakem, který v turecké Kappadokii obsadil jediný pramen s pitnou vodou a žádal si za vodu lidské oběti.
Drak bývá v legendách obecným symbolem zla. A paliativní medicína, stejně jako svatý Jiří, bojuje proti zlu - proti draku bolesti a utrpení, který má v tomto případě až čtyři hlavy. V konceptu totální bolesti Cecily Saundersové existují čtyři druhy bolesti, které současná paliativní medicína rozlišuje: bolest fyzická (tělesná), duševní (psychická), sociální (vztahová) a bolest spirituální (duchovní).

Moderní začátky paliativní péče

„Moderní paliativní péče je spojená se jménem madam Cecily Saundersové, která v 50. letech 20. století postupně formulovala zásady péče o nemocné, kterým tehdy ani rychle se rozvíjející medicína nedokázala pomoci,” popisuje Ján Cabadaj.

„Ta v roce 1967 zakládá na předměstí Londýna Hospic sv. Kryštofa. Zde prvně zajišťuje péči multidisciplinární tým, který nově přistupuje k bolesti,” vysvětluje. „Do naší medicíny se paliativní péče dostává jako spontánní hospicové hnutí a je spojeno s Marií Svatošovou, která začala už v roce 1990 budovat v rámci České katolické charity střediska domácí ošetřovatelské péče.

O tři roky později založila projekt, který získal velkou podporu, a tak mohl být v roce 1995 otevřený Hospic Anežky České v Červeném Kostelci, což byl první hospic v České republice vůbec. Zajímavé je, že možnost vychovat lékaře specialisty v oboru paliativní medicína u nás vznikla až v roce 2004.”