Podmínkou rallye Gumbalkan, která je poloorientačním závodem ve vzdálených rumunských horách, je skutečnost, že auto, které se zúčastní této akce, nesmí mít hodnotu více než 25 tisíc korun. Z Chebu tak vyjela Škoda Felicie s Lukášem a Karlem, VW Golf a v něm Ondřej a Václav a Honda Civic, kde jeli Honza s Richardem. A z Rumunska se vrátily posádky naprosto nadšené. Se svými kárami najely 3400 kilometrů. O své zážitky se podělila posádka Hondy Civic.

Rallye jste absolvovali s Hondou Civic. Jak bylo těžké ho sehnat a jak dlouho jste pracovali na tom, abyste s ním mohli vyrazit?

Sháněli jsme ho dlouho. Až pak kamarád prodával auto za pět tisíc, tak jsme si ho koupili. O tom, že nebylo v ideálním stavu, netřeba polemizovat. Navíc jsme chtěli jet se stylovou károu. Dali jsme si jméno Káři ze Sudet. Práce trvaly zhruba tři čtvrtě roku. Velké poděkování za naše logo si zaslouží tým Escape v Chebu. A také naše rodiny a kamarádi.

Provázely vás na cestě nějaké komplikace?

Bohužel ne jedna, a to jsme pořádně ještě ani nevyjeli. Z Chebu jsme vezli další posádce felicii na Přimdu. V Drmoulu se na golfu rozlétl zadní diferenciál. Bylo ráno, byli jsme vyvonění a čistí. Posádka golfa tak byla smířená s tím, že zůstávají doma. Nakonec jsme si poradili a auto opravili. Dojeli jsme až do Humpolce. Jenže kluci s golfem měli další problémy, přišli o všechny šrouby na kole. Ti teda lítali po Humpolci a sháněli šrouby. Dopadlo to ale dobře a na start jsme přijeli včas.

Vydali se na rallye po Rumunsku.Zdroj: archiv J. Ptáčka

Jak se vám Rumunsko líbilo?

Bylo to neuvěřitelné. Rumunsko je pro mě nejkrásnější země, kterou jsem viděl. Neviděli jsme tedy Drákulův hrad, který byl zavřený. Jeli jsme tam hlavně kvůli hoře Bram Stoker, tam to bylo úžasné. Užívali jsme si to opravdu jako děti. Celkově to bylo super. Potkávali jsme medvědy, krávy na silnici, našli štěňátko. Dokonce se u nás utábořili dva divocí psi, kteří s námi byli celou noc. Zajímavé bylo i to, když jsme dostali souřadnice těch míst, kam bychom se měli dostat. Nikdo z nás neumí číst v mapách. Do GPS jsme se to snažili namačkat, ale v Rumunsku prakticky nikde není signál. A to na tom bylo to úžasné. Nikdy jsme nevěděli, na co se máme připravit. Nic nám nechybělo.

Je něco, co jste opravdu nečekali?

Nečekal jsem, že tam budou takové silnice. Vjedete do města, jedete deset minut městem a hned vjedete do vesnice. Za vesnicí je pak sice normální cesta, ale je tam přikázána třicítka nebo padesátka. A co nás překvapilo? To, že tam bude tak krásně. Ta příroda je tam neuvěřitelná. Všude, kam jste se podívali, bylo něco zajímavého. Žili jsme tím. Těšili jsme se domů, ale hned druhý den jsme chtěli zpátky.

Co lidé v Rumunsku?

Místní občas na nás koukali divně, hlavně ve městech. Všichni jsme byli v tílkách špinaví, upocení, s kníry a takovými auty. Ve vesnicích ale byli lidi úplně úžasní. Oni i lidé, kteří se akce zúčastnili, byli super. Stalo se nám, že jsme kempovali kousek od městečka, kolem jezdila auta ostatních závodníků. Převážná část zastavila, pozdravila, trochu poseděla a jela dál. Máme úžasné zážitky. Například jsme jeli lesem, nikde nikdo, vjeli jsme na silnici, kolem loučka a viděli muže s vidlema. Anglicky jsme ho pozdravili a on nám česky říká: čau kluci, odkuď jste? Byl to chlápek, který se do Rumunska přistěhoval z Prahy.

Na přípravách jste pracovali tři čtvrtě roku, stála ta práce a peníze za to?

Bezesporu. Už nyní přemýšlíme, co podnikneme příští rok. Ono nejde ani o ty peníze, ale spíš o tu práci, která byla okolo. Mrzí nás, že jsme si neudělali píchačky a hodiny si nepsali. Ale opravdu nelitujeme. Bylo to úžasné. Co nás ale hodně potěšilo, byl příjezd do cíle. Všem se naše auto líbilo. Pořadatelé naše auto fotili a všichni jsme si po dobu rallye nechali narůst knírky. A některým jsme se asi tak zalíbili, že se rozhodli je mít také. Takže jsme v jednu hodinu oholili několik lidí. Navíc se nám podařilo získat cenu, pro kterou jsme do Rumunska jeli. Byli jsme opravdu šťastní, že jsme získali ocenění za nejbizarnější auto. Hlavní trofej je v garáži. Diplom a lahev máme doma. Tu vypijeme při nějaké vhodné příležitosti. Za to, že jsme svůj cíl splnili, jsme opravdu moc šťastní.