Kliknutím zvětšíteNeveselý pohled se naskytne návštěvníkovi, který zavítá na místo zaniklých Výškovic a do blízkého okolí. V bývalém lomu pod Výškovicemi se občas objevuje černá skládka. Zbylé sklípky po zemědělských usedlostech si někdo plete se smetištěm. Přetvořená část krajiny ponechaná ladem zarůstá postupně bolševníkem či ji spásá dobytek. Po snaze krajinářských architektů, kteří se před několika lety snažili místo oživit, zbyl pouze jeden neudržovaný, nepřízní počasí trpící obří dřevěný stůl, coby symbol setkávání. Stařičkou památnou lípu rozlomil poryv větru a vedle stojící kaplička drží už jen snad silou vůle. Jedině statek číslo popisné 2 se majiteli daří uchovávat a navracet jej do téměř původní podoby.
Je to už více než půl století, co podle zápisu kronikáře Chodové Plané Václava Válka Výškovice definitivně zanikly. „Výškovice byly jako obec úředně zrušeny v roce 1967. Původně to byla zemědělská obec pastvinářská a poslední obyvatelé zde žili do poloviny roku 1966,“ stojí psáno v kronice. Dále kronikář píše o památníku věnovaném básníkovi Johanu Wolfgangovi Goethovi: „Který jako Kníže básníků tudy údajně prošel na cestě mezi Mariánskými Lázněmi a Teplou v roce 1821.“ Kámen, kde původně byla i památeční deska je z nedalekého lomu pod Výškovicemi. Těžil se zde gabrodiorit, který tvořil skalní sloupy. „Jež byly zlikvidovány v letech 1968-69 a vzácný kámen z nich prodán do ciziny,“ popisuje kronikář v pamětní knize. Dnes už bývalý lom zarůstá náletovými dřevinami.
Kronikář se zmiňuje o kapličce, která už v té době značně chátrala. „Před dvanácti lety v ní byl oddán jeden občan z Boněnova. Dřevěné sochy světců lidové práce byly z kapličky odcizeny neznámými pachateli. V obci je jediná budova občas obývána MUDr. R. Tůmou jako chalupářem. Všechny ostatní objekty byly rozebrány,“ končí kronikář popis už tehdy „umírajících“ Výškovic.
Obec tou dobou měla za sebou poměrně bohatou historii. Výškovice založili Výškovci, páni z blízkého hradu Výškov v 11. století. V roce 1273 je obec majetkem kláštera Teplá, a tak to zůstává až do zrušení poddanského poměru roku 1848. Ves byla založena s půdorysem jako takzvaná okrouhlice. Měla osm dvorů a patřila k farnosti Ovesné Kladruby. Proslula nejen jako zemědělská, ale také v její blízkosti byly lomy, ať už vápencové nebo na stavební kámen. Výškovice měly dokonce i vlastní cihelničku. V roce 1838 v obci bydlelo 160 obyvatel a v roce 1900 pak 190 lidí. Ještě krátce po válce tam žilo 170 německých obyvatel v 33 domech. Pak ale odsunem německého obyvatelstva byl vlastně vyřčen ortel nad jejím dalším osudem.
Ves v pohraničí dokumentuje poválečný stav Výškovic
Ještě v roce 1947 byla v obci řada stavení a filmaři si ji vybrali pro natáčení filmu režiséra Jiřího Krejčíka Ves v pohraničí. Ze skutečných Výškovic se tak stává filmový pohraniční Severov, kam přijíždí rodina zelináře Pavlase, která je první ve vysídlené obci. Filmaři možná ani netušili, že záběry zachycující exteriéry budou jednou významným dokumentem poválečné podoby Výškovic. S odchodem filmařů ale pomalu i ustává život ve vsi, kterou se opětovně osídlit už nepodařilo.
Ještě deset let na to, tedy roku 1957, bylo provedeno letecké snímkování, z něhož je patrná počínající devastace obce, a za dalších deset let obec zaniká úplně.
Filmaři se vrátili do zaniklé vsi loni, ve Výškovicích točil Tomáš Mašín Bratry
Silného tématu plného emocí i protichůdných názorů se chopil režisér Tomáš Mašín, který podle scénáře Marka Epsteina točí film o bratrech Mašínech s příznačným názvem – Bratři. "Je to jako drápat se na vrchol K2," říká scénárista. Pro několik scén si filmaři vybrali i zaniklou ves Výškovice na Tachovsku. Ta se tak už podruhé dostane na filmová plátna. Nyní se Výškovice staly dějištěm několika scén z akčního a emotivního příběhu bratří Mašínů. V titulních rolích zazáří Oskar Hes (Josef Mašín) a Jan Nedbal (Radek Mašín), v dalších se pak objeví Táňa Dyková, Matěj Hádek nebo Karel Dobrý.
Snad developeři nezneuctí opuštěnou ves
Současný tristní stav se snažili pozměnit aktivní architekti. V roce 2015 slavnostně představili dva vítězné návrhy, které vzešly z mezinárodní krajinářské soutěže v rámci projektu Evropské hlavní město kultury Plzeň 2015. Jejich cílem bylo obnovit kulturní krajinu česko-německého pohraničí právě na příkladu obce Výškovice. „Překonali jsme všechny překážky a úskalí a akce se povedla, mám z toho radost,“ řekla tehdy Deníku Klára Salzmann, autorka myšlenky obnovy obcí bývalých Sudet.
Český tým autorů Evy Wagnerové a Víta Rýpara umístil do bývalého hospodářského dvora dnes již zaniklého statku land art instalaci, která bude moci i v budoucnu sloužit k setkávání a výletům. Jde o v úvodu zmiňovaný obří stůl na kamenném podloží. Původně však měli vytvořit odlišný návrh v jiné části Výškovic. „Na místě bývalé návsi jsme chtěli udělat takový symbolický kruh s otvory k mostku, do pole a ke kapli. Jenže tento prostor není volný a nemohli jsme ho použít,“ vysvětlila architektka Wágnerová. Stůl, na který působí rozmary počasí, stojí dodnes.
Nejlépe uchované a v podstatě jedině stavení je statek. „Nejlepší soused je ten, který bydlí dva kilometry daleko,“ už dříve naznačil majitel nemovitosti Jaroslav Vítek, a jak sám říká, doufá, aby nějaký developer nepřišel s nápadem zneuctít opuštěnou krajinu kolem Výškovic řadovými domky. „Právě proto, že tady není elektrický proud, je tohle místo plné pozitivní energie.“
V domě, který Jaroslav Vítek zrenovoval, žila po tři století rodina Weiglů. Dnes ji na dvoře někdejšího statku připomíná Weiglův hraniční kámen. „Našel jsem ho tamhle na poli, když jsem dokupoval pozemky. Jako by ke mně úplně záhadnou cestou sám přišel. A tak jsem si říkal, že jsem tu proto, abych vysvobodil duše svázané s tímto místem.“
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
