Pan Josef Homolka se narodil 28. října 1892 v Hostomicích, okres Hořovice. Otce nepoznal a matka Anna (*1855, †1915) pracovala jako dělnice na velkostatku. Josefa vychovávala babička až do školy. Podle dotazníku vychodil Josef Homolka 5 tříd obecných a 3 měšťanské české, pak 3 třídy německé pokračovací školy ve Vídni a 1 ročník obchodní školy tamtéž. Co se týká zaměstnání, pracoval u řady firem: cukrářská firma Huft, Vídeň, firma Knapp (cukrářství a oplatky Vídeň), firma Pfneissel (cukrářství a zmrzlina Vídeň), firma Weber (diabetika Mnichov), firma Rosenberg (cukrářství a trvanlivé pečivo Vídeň). Je zajímavé, že mezi firmami neuváděl mariánskolázeňskou firmu Wilfert (1915). Z cizích řečí uvádí, že hovoří německy a anglicky, ze zálib má hru v šachy. Jeho touhou bylo osamostatnit se a založit vlastní firmu. Pracoval pilně, mnoho hodin přesčas a šetřil koruny na uskutečnění svého velkého snu, o kterém stále přemýšlel.

Po osmileté práci a praxi zkusil svoje štěstí a ohlásil živnost. Počátky byly velmi těžké a namáhavé, neboť začínal od píky a skoro s ničím. Až do roku 1919 měl těžkou pozici, ale v roce 1920, vedle cukrařiny, začal ručně vyrábět obyčejné sladké oplatky. Stále přitom přemýšlel na jejich vylepšení a specializaci. Po třech letech mnoha zkoušek se mu podařilo vytvořit svůj vlastní recept a vyrobit čokoládové oplatky, které si dal patentovat v šesti státech. Obchod šel velmi dobře a Josef Homolka získal se svou firmou „Josef Homolka, fabrik patent. Schokolade Oblaten, Wien“ za své oplatky např. Stříbrnou medaili v letech 1928, 1929, v roce 1930 to byl Čestný diplom udělený v Linci, poté opět Stříbrná medaile v r.1931 a následovala další a další ocenění. V té době se počal věnovat více naší české menšině ve Vídni kde žil – (hlavně náboru dětí českých rodičů do českých škol).

Po druhé světové válce, dělala československá vláda nábor na reemigraci Čechoslováků, žijících nejen ve Vídni, - vrátit se do vlasti a dosídlit pohraničí. A tak se v roce 1946 pan Josef Homolka se svou rodinou a s celou výrobou čokoládových oplatek přestěhoval do Mariánských Lázní. Od 17. května 1947 do konce roku 1949 vyráběl čokoládové oplatky jako soukromník. Počátkem roku 1950 byla jeho výroba určena k likvidaci a on 14. dubna 1950 odevzdal svůj živnostenský list a výroba skončila.

V červnu 1950 se pan Homolka zapojil v „Karlovarských oplatkárnách, kde se tvořil nový závod v Mariánských Lázních, zvaný „Karlovarské spékané oplatky". Byl pověřen vedením této výroby, která se stále rozšiřovala. V květnu 1951 zde bylo zaměstnáno již více jak 100 pracovních sil.

V květnu 1951 pan Homolka onemocněl s močovým měchýřem, prodělal jeho operaci, a nemoc do úplného uzdravení trvala sedm měsíců. Koncem roku 1951 rozvázal pracovní poměr s Karlovarskými oplatkárnami a 2. ledna 1952 se zapojil do práce po dohodě s Oblastním komunálním podnikem Mariánské Lázně, který jeho bývalou oplatkárnu převzal pod svoji správu. Opět se zde vyráběly čokoládové oplatky. V roce 1953 byla oplatkárna přidělena „Okresnímu průmyslovému kombinátu Mariánské Lázně" a v lednu 1957 delimitována krajskému podniku KARNA v Mariánských Lázních. U všech výše jmenovaných podniků byl pan Homolka nepřetržitě zaměstnán jako vedoucí provozu.

6. září 1958 byl ustanoven na jeho místo nový vedoucí (s. Josef Patera). Pan Homolka jej zaučoval pro výrobu čokoládových oplatek podle svého způsobu a patentu, stejně jako ostatní zaměstnance, každého na svém úseku, až do konce roku 1958. V lednu 1959 dostal dva měsíce neplacenou dovolenou a počátkem dubna 1959 s ním KARNA rozvázala pracovní poměr. Tehdy byl pan Josef Homolka krátce v invalidním důchodu a v únoru 1960 přešel do důchodu starobního.

Po dobu svého žití a působení v Mariánských Lázních se pan Homolka zabýval i historií města, které mu učarovalo. V této oblasti byl velmi podporován svým přítelem F. X. Kundrátem, který panu Homolkovi předával množství informací nejen o samotném městě, ale též o historii jeho okolí. Např. třiatřiceti stránkový strojopis z 19. února 1955 je doplněn nejen množstvím zajímavých fotografií, ale i věnováním od F. Kundráta.

Pan HOMOLKA zemřel 13. února 1988 ve zdejší nemocnici na selhání ledvin. Kremace se konala 19. února 1988 v Karlových Varech. Po smrti manželky Marie žil vdovec pan Homolka s jednou paní, která se o něho starala a s ním žila v bytě v Lesní ulici. Tolik zpráva z matriky městského úřadu.

ZDENĚK BUCHTELE