Je krásné zimní ráno a matka z Karlových Varů budí jedenáctiletého syna milým oslovením: „Dobré ránko, vstáváme.“ Syn jí ale stroze a smutně odpoví: „Jaké dobré ráno? To už nebylo pár měsíců.“

To je reálná konverzace v rodině, která kvůli úzkostem svého syna musela vyhledat odbornou lékařskou pomoc. K psychologovi je v úterý odeslala jedna z karlovarských dětských lékařek, která si nepřála být jmenována. „Chlapec má evidentní stavy úzkosti, které se bohužel nelepší,“ konstatuje lékařka.

Karlovarská psycholožka a psychiatrička Jitka Bartková potvrzuje, že kvůli přetrvávající pandemii eviduje nárůst dětských pacientů až o 20 procent. „Mezi dětmi přibývá depresí a úzkostí, se kterými se potýkají také jejich rodiče. Přiznávám, je to masakr,“ říká psychiatrička.

Největší rozdíl v chování dětí je podle ní u těch starších, od 12 let výše, které mnohdy při distanční výuce zůstávají doma samy. „Úzkosti se u nich dostavují, protože mají třeba problémy s připojením a nikdo jim nedokáže v dané chvíli pomoci,“ vysvětluje. Právě adolescentům také mnohem více než menším dětem scházejí vrstevníci.

Podle Bartkové není žádnou výjimkou, že děti mají i potíže s dodržováním osobní hygieny, protože ztratily řád. „Zuby si nevyčistí, zůstávají celý den v pyžamu, kontinuálně přecházejí z postele přímo k počítači, kde mají výuku. Někteří se k ní ani nepřipojují,“ upozorňuje.

Pavlína Málková: Cvičíme psy, aby z nich byli sebevědomí a ovladatelní parťáci
Pavlína Málková: Cvičíme psy, aby z nich byli sebevědomí a ovladatelní parťáci

„Jsou unuděné. Mají v sobě pocit prázdnoty a nechuti cokoliv dělat. Navíc mají potíže se spánkem, protože nemají takovou zátěž. Světlo z mobilů, které teď hojně využívají, je naopak hodně nabuzuje. Ráno nemohou vstávat, večer nemohou usnout.“ Všem radí, aby pokud možno vyráželi do přírody.

Že si se současnou zátěží není radno pohrávat, potvrzuje čtyřicetiletý úředník z Karlovarského kraje, jehož jméno s ohledem na soukromí rodiny nebude Deník zveřejňovat. Úzkosti patnáctiletého syna, žáka gymnázia, vyřešily až léky.

„Začalo to před Vánoci, kdy jsme zpozorovali, že se něco děje. Syn brečel během vyučovací hodiny, s brekotem se budil každé ráno. Bál se, že po něm ve škole budou chtít něco, co nebude umět. Bál se přihlásit, protože ostatní se také nehlásili. Večer nás prosil, ať ho z hodiny omluvíme. Trvalo to asi čtyři dnya pak jsme se rozhodli jednat. Navštívili jsme psycholožku,“ líčí otec.

Lékařka poradila, že syna klidně mohou z hodiny omluvit, že se nic neděje. „Úzkosti se dostavují v momentu, kdy nám přijdou věci jako nezvladatelné, a přitom zvládnout jdou. To je důležité si uvědomit a dítě uklidnit. Dobré je nenechávat ho samotné doma a hlavně – nenechat vše si přerůst přes hlavu. Dozvěděli jsme se, že syn není jediný, kdo má nyní takové starosti,“ pokračuje muž. Vzhledem k tomu, že ale úzkosti u jeho patnáctiletého syna přetrvávaly, užíval nějakou dobu léky. Díky tomu začal i lépe usínat.

Radary na Chebském a Tuhnickém mostě nehlídají rychlost, ale hustotu provozu

Bartková také ale registruje i potíže u rodičů, především matek, kterým docházejí síly. „Ty, co jsou doma a mají více dětí, jsou opravdu vyčerpané – neustále vaří, do toho kontrolují výuku dětí, starají se o ně celé dny a k tomu normálně pracují v rámci home office,“ poznamenává.

Své by o tom mohla vyprávět paní Karolína z Ostrova, matka dvou dětí. „Není to jen časově náročné všechno skloubit – pracovat, uvařit, kontrolovat školu, pohrát si s dětmi, jít s nimi ven, ale hlavně psychické. Mám doma školáka a dobrovolně i školkové dítě. Oba dva mi stále něco vyprávějí, což je normální, ale já do toho musím pracovat. Navíc tomu školákovi už docházejí témata k hovoru – nemá mi co vypravovat. Jsem si vědoma, že nemá vlastní příběhy ze svého okolí, a tak mi povídá stále něco o youtuberech. Internet i youtube má povolený na hodinu denně, jinak bych to v této době asi ani nedala. Samozřejmě ho přesvědčuji, jak je knížka důležitá. Zatím se mi to naštěstí daří,“ uzavírá Ostrovačka.